Linda (47): Kašlu na romantiku. Můj přítel o to evidentně nestojí

Vím, že nejsem puberťák. Vnímám, že jsem ve středním věku. Ale myslím si, že trocha něhy a romantiky do vztahu patří. Aby vztah fungoval, musí se najít dva, co to mají stejně nastavené.

Martina (26): Naše dovolená skončila už první den. Přítel mě nechal na benzínce a odjel beze mě

Jak si to člověk nastaví, tak to má

Otakara jsem poznala před pěti lety. Ani na začátku jeho vyznání lásky nebylo uchvacující. Tehdy se jednou větou vyjádřil, že mě má rád. Oba jsme se shodli, že spolu budeme trávit víkendy, ale že nebudeme měnit zaměstnání a způsob života. Myslela jsem si, že to bude znamenat, že se osobně uvidíme o víkendu.

Ale že spolu budeme v pracovní dny aktivně sdílet život. Budeme si psát textové zprávy, telefonovat nebo dělat videohovory. Rychle mi došlo, že tomu tak nebude. Byla jsem to vždy já, kdo Otakarovi napsal první textovou zprávu. Na odpověď jsem čekala několik hodin a několikrát se dokonce stalo, že mi odpověď nepřišla vůbec.

Kája (48): Svého otce považuji za naprostý morální odpad. Mamka se léčí po mrtvici a on se tahá s jinou

Hlavně vše vyřešit v klidu

„Chlape, to mi neumíš odepsat na zprávu?“ laškovně jsem do Otakara šťouchla, když v pátek odpoledne přijel. Otakar nechápal a až na místě jsme zjistili, že textové zprávy ode mě přehlédl. Měsíce ubíhaly a bylo to čím dál tím horší. Přestávalo mě bavit se neustále doprošovat o pozornost.

Otakar, ač jsem věděla, že mě má svým způsobem rád, tak z nějakého důvodu nepotřeboval své city dávat najevo. Nikdy jsem necítila větší frustraci, než, když jsem Otakarovi napsala zamilovanou textovou zprávu a nedostala odpověď. Nečekala jsem odpověď hned, ale potěšilo by mě, kdyby mi třeba za pár dní přišla taky hezká zpráva.

Julie (36): Až po svatbě jsem zjistila o manželovi nepříjemnou věc. Vyžaduje denně teplou večeři, ale já to odmítám

Prázdno v duši jsem nesnesla

Jenže nepřišla žádná reakce. Hned, ani potom. Prostě nic. Časem jsem i já přestala tento typ textových zpráv psát. Najednou jsem si uvědomila, že jsme s Otakarem spadli na samé dno. Vztah se nikam nevyvíjí. Stagnuje na místě a jeho maximem jsou společné víkendy. V pracovní dny nejsme prakticky v kontaktu.

Nesdílíme své životy. Když si neumíme dát najevo ani city, pro mě to znamená, že je to forma kamarádství s výhodami. Možná to tak není, ale vzhledem k tomu, že Otakar věděl, že mi chybí projev citu z jeho strany a nebyl ochotný mi ho dát vědomě, když to neuměl dělat spontánně, rozešla jsem se s ním. Neumím žít bez lásky a s pocitem, že mi můj partner neumí dát pocit, že jsem jeho přítelkyně.

Další příběhy ze života →

Šarlota (24): Místo romantického víkendu ve dvou jsme utíkali před něčím, co žije ve sklepě staré chalupy