Diana (50): V práci jsem spokojená, ale šéfovy trapné hlášky mě dohánějí k šílenství

V současném zaměstnání jsem šest let. Práce mě baví a mám ráda kolektiv spolupracovníků. Jsou to lidé, díky kterým chodím do zaměstnání ráda.

Agáta (30): Přítel lhal rodičům o mém zaměstnání. Prý by pravdu neunesli

Když člověk chodí do práce rád, je to znát

V životě jsem už pár zaměstnání vystřídala a nic člověka neznechutí tolik jako nepříjemní kolegové. Razím názor, že když to v práci za moc nestojí, je čas hledat zaměstnání jiné. V zaměstnání člověk tráví značnou část života, a tak by se měl snažit, aby našel takové zaměstnání, do kterého by chodil rád.

Takže pokud si nešlo vyříkat nějaké nešvary s kolegy a v práci byly nepřekonatelné problémy, zvedla jsem kotvy a hledala nové zaměstnání. Nebála jsem se udělat krok do nejistoty a hledat si nové zaměstnání. Klidně i s jinou pracovní náplní. Věřila jsem sama sobě, že se stihnu zaučit ve zkušební době a že neexistuje pozice, kterou bych nebyla schopna naučit se.

Františka (58): Celý život pracuji poctivě, ale stejně žehlím cizí průšvihy

Poslední zaměstnání je super

Moje poslední zaměstnání mi vyhovuje. Kolegové jsou příjemní a inteligentní lidé. Na všem se dohodneme a myslím, že navzájem hrajeme čistou hru. Nikdo na nikoho nedonáší a všichni jsme k sobě ohleduplní. Když například kolega potřebuje nutně čerpat dovolenou, ostatní uděláme maximum, aby ji mohl čerpat.

Dokonce jsem si kvůli kolegovi přehodila termín kontroly u lékaře, jen aby mohl odjet s dcerou na dovolenou. Neměla jsem s tím problém. Ráda jsem to pro něho udělala a zároveň jsem věděla, že on by pro mě udělal to samé. I náš šéf je dobrý nadřízený. Odborník na slovo vzatý. Má jen jeden nešvar. Bohužel někdy bývá dost nepříjemný.

Janina (27): Moje kancelářská práce mě ubíjela. Nakonec jsem se dala k policii, abych dělala něco, co má konkrétní smysl

Když šéf je vtipný příliš, není to dobré

Šest let se držím, abych šéfa za určité hlášky neposlala k šípku. Kdykoliv si k němu jdu pro podpis propustky k lékaři, vyslechnu si hlášku: „Dianko, doufám, že nejdete k lékaři, protože čekáte miminko.“ A pak následuje jeho hurónský smích. Můj šéf si totiž myslí, že je abnormálně vtipný. Mně ta jeho hláška přijde trapná a vždy na něj hodím pohled, ze kterého je patrné, co si o tom myslím.

Je mi padesát. V mém věku už fakt dítě nechci. V mém věku řeším první zdravotní problémy. A podobné hlášky mě obtěžují. To samé si pokaždé vyslechnu, když mi podepisuje žádanku o dovolenou. „Dianko, chovejte se na dovolené tak, abyste nechovala,“ apeluje na mě šéf a doslova se válí smíchy nad tím, jak je vtipný. Šéf ví, že jsem vdaná a že na dovolenou jedu s manželem, a přesto si neodpustí nemístné poznámky. Toto jediné mi leze v současném zaměstnání na nervy. Ale dá se to samozřejmě vydržet. Bohužel je to neřešitelné.

Další příběhy ze života →

Alena (33): Dohodila jsem kamarádce práci, ona mi za to vrazila kudlu do zad