Klára (33): Bouřek jsem se nikdy nebála. Během jedné cesty z práce se ale všechno změnilo

„Balím to a mizím,“ zvesela jsem informovala kolegyně v zaměstnání. Měla jsem v plánu vzít děti na víkend k rodičům. Už jsme tam dlouho nebyli a jistě je to potěší.

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (59): Silná bouřka nám během chvilky zničila zahradu. Náš životní sen jsme tak museli budovat znovu

Venku mě překvapilo podivné dusno

Rychle jsem si došla na toaletu, vzala do ruky dvě tašky, kabelku a mířila k východu. Tam mě zastavila kolegyně. „Klárko, kde jsi prosím koupila ten kopr, co ti kouká z tašky?“ Zastavila jsem se a kolegyni nasměrovala k obchodu se zdravou výživou. To kraťoučké zdržení mi nejspíš zachránilo život. Zjistit jsem to ale měla až později.

Vyšla jsem na ulici, kde bylo divně dusno. Neviděla jsem letět jediného ptáčka a udělalo se mi na omdlení. Rozhlédla jsem se a najednou se ozval hrom. Přidala jsem do kroku, protože jsem nechtěla zmoknout. A najednou se to stalo. Ozvala se ohlušující rána. Instinktivně jsem si sedla na bobek a rukama si zakryla uši.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (32): Pořídila jsem si psa, abych se nebála bouřek. Teď se bojíme spolu

Blesk mě těsně minul

Za chvilku jsem zvedla hlavu a viděla, že všichni na ulici buď leželi nebo seděli na bobku jako já. Dívali jsme se po sobě a sahali si na ruce, hlavu i trup. Blesk udeřil pár metrů ode mě do stromu, rozpůlil ho, ale strom zůstal stát. Najednou mě začala bolet noha. Podívala jsem se dolů a dlouze zírala na potrhané oblečení. Pomalu mi začalo docházet, že mě asi zasáhla nějaká tříska a možná i okrajový výboj z blesku.

Každopádně mi to roztrhalo oblečení hned na několika místech. Noha mě bolela, a tak jsem si sedla na zem. Ihned ke mně přiběhli lidé. Jak se ukázalo, byla jsem nejblíže k místu, kam blesk udeřil. Lidé mi zavolali záchrannou službu. Cítila jsem se dobře, ale radši jsem se chtěla nechat zkontrolovat lékařem. Zavolala jsem manželovi, aby neměl strach, že přijdu z práce později.

Mohlo by Vás zajímat:

Miloš (64): Když mě v lese zaskočila bouřka, schoval jsem se do staré boudy. Na ten děs nikdy nezapomenu

Traumatický zážitek se šťastným koncem

V nemocnici mě lékař prohlédl, udělali mi nějaké testy a zkontrolovali srdce. Kromě několika drobných zranění na těle mi nic nebylo. „Tedy, měla jste pořádnou kliku. Podruhé jste se narodila. Jste v pořádku a můžete vyrazit k rodičům,“ usmál se na mě lékař. Když přijel manžel, ještě se chvíli bavil s doktorem a pak mě odvezl domů. Tam jsem si musela lehnout a manžel mi uvařil čaj.

Vše jsem mu převyprávěla a bylo na něm vidět, že je rád, že se mi nic nestalo. „Hele, mám pro tebe novou přezdívku. Budeš azbestová Klára,“ smál se od ucha k uchu a líbnul mě na čelo. A pak dodal: „Normálně cítím, jak jsi nabitá energií.“ Celý víkend se nesl ve stejném duchu. Neustále si někdo dělal legraci z toho, že jsem nehořlavá, praštěná nebo nabitá.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (47): S kamarádkou jsme přespaly ve staré hájovně. Co jsme se dozvěděly druhý den, nás šokovalo