Miloš (64): Když mě v lese zaskočila bouřka, schoval jsem se do staré boudy. Na ten děs nikdy nezapomenu

Odjakživa se rád procházím lesem. Miluji to ticho a klid, stíny stromů a fakt, že nepotkám moc lidí. Moje manželka na mě někdy kouká jako na blázna. Nechápe, proč se procházím sám. Ale já si to užívám. Nedokázal bych třeba sedět celý den u řeky a čekat, až chytnu nějakou čudlu.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonín (55): Večer před bouřkou jsem zastavil mladé stopařce. Příštích 10 minut bylo nejděsivějších v mém životě

Na procházce mě zaskočila bouřka

Nedávno jsem si opět vyrazil na výlet. Měl jsem jenom malý baťoh s obloženým chlebem a láhev s vodou. Bylo docela vedro, takže jsem se rád ztratil ve stínu lesa. Šel jsem asi hodinu a nikoho nepotkal. Bylo to prostě báječné.

Chvíli se mi zdálo, že v dálce slyším nějaké zahřmění. Byl jsem v klidu, předpověď počasí ukazovala sluníčko po celý den. Jenže pak se hřmění opakovalo. Zastavil jsem se na malé mýtince, abych posvačil. A tak jsem to viděl na vlastní oči.

Modrá obloha rychle mizela a nahradily ji mraky. Přihnala se bouře. A ne ledajaká. Ani jsem nestihl spolknout sousto, už se z oblohy spustil vydatný déšť. Co teď? Zdálo se mi, že na druhém konci mýtinky vidím nějakou boudu. Padaly velké a těžké kapky. Než jsem k boudě doběhl, měl jsem mokré snad i slipy.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (62): Na procházce lesem nás překvapila bouřka. S mraky se přihnal i děsivý přízrak

Ve staré boudě jsem zažil chvilky plné děsu

Otevřel jsem dveře boudy a skočil dovnitř. Zabouchl jsem za sebou možná až příliš silně. Ten hluk na chvíli přehlušil i randál, který venku tropila bouře. Rozhlížel jsem se kolem sebe a utíral si mokrý obličej. Zdálo se, že dovnitř nezatéká. Trampové, kteří tu boudu postavili, si dali záležet.

Byly tam dvě lavice, na jedné se válela nějaká hromada hadrů, takže jsem si raději sedl na druhou. Nerad bych si domů donesl nějaké breberky. Podíval jsem se na telefon, jestli nenajdu něco bližšího o té bouřce, ale neměl jsem signál. Tak nic, stejně jsem vyrazil do lesa, abych strávil chvilku o samotě.

Pak jsem zaslechl slabé zašustění. Myslel jsem, že se snad nějaká myš přišla ukrýt před deštěm. Ale bohužel jsem se spletl. Ona hromada hadrů se pomalu začala hýbat, jako kdyby pod ní někdo ležel. Jak se ta osoba zvedala, hadry z ní spadly dolů. To, co jsem spatřil, mě pořádně vyděsilo. Z téměř lysé lebky splývalo jenom několik vlasů a místo očí to mělo prázdné důlky...

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřich (60): Před lety jsme s Mikulášovou družinou procházeli lesem. Stalo se tam něco moc zvláštního

Utíkal jsem jako o život

Vykřikl jsem a to upoutalo pozornost té podivné bytosti. Upřela na mě díry po očích a otevřela bezzubá ústa. Byl jsem jako přimrazený, vůbec jsem se nedokázal pohnout. Ruce se mi klepaly a mozek odmítal uvěřit tomu, co vidím. Pak se ta bytost začala zvedat a mířila ke mně.

Nevím, jak dlouho to trvalo. Mám prostě okno. Vím jen, že jsem najednou klopýtal lesem. Seshora na mě dopadaly obří kapky a do obličeje mě šlehaly větvě stromů. Byl jsem celý promočený a poškrábaný. Než jsem dorazil k autu, píchalo mě v boku a docela dlouho jsem nemohl popadnou dech. Myslel jsem, že je to můj konec.

Zavřel jsem se v autě a čekal, až se trochu zmátořím. Ještě štěstí, že jsem cestou domů nepotkal žádné policajty, protože jsem zapomněl na pásy. Manželčin údiv nad mým stavem jsem odbyl tím, že jsem spadl ze srázu. Pokrčila rameny a dál si četla nějaký časopis. V koupelně jsem v zrcadle uviděl tvář, kterou jsem nepoznával. Byla bledá a plná šrámů. Udělalo se mi špatně, když jsem si vzpomněl na tu bytost v boudě. Kdo ví, co by se stalo, kdybych neuprchl. Vím jen, že na procházku do lesa se hned tak nevydám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (31): Nevinná procházka lesem se stala bojem o naše životy. Ovládla nás démonická moc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.