Iveta (25): Na výletech mě pronásleduje záhadný stín. Nemám pro něj žádné vysvětlení

Iveta (25): Na výletech mě pronásleduje záhadný stín. Nemám pro něj žádné vysvětlení
Zdroj: Pexels

Iveta zbožňuje procházky a s oblibou na pěší túry vyráží i sama. V posledních měsících však během výletů zažila chvíle, které ji pořádně vyděsily. Jako by ji část cesty někdo pronásledoval...

Jan Švanda
Jan Švanda 10. 03. 2023 19:00

Jsem typ, který před jízdou autem nebo šlapáním na kole upřednostňuje chůzi. Mám moc ráda pěší turistiku, ideálně tam, kde se můžu kochat krajinou. Už dva roky chodím s přítelem Honzou (27), takže občas se vypravím někam s ním, ale také si ráda vyjdu sama. Pustím si třeba dobrou hudbu do sluchátek nebo jen přemýšlím a cesta mi krásně utíká. To, co se mi však v poslední době stává, mi nahání strach.

Stín se mě nechtěl pustit

Začalo to loni na jaře. Honza se vydal pracovně mimo republiku a já si naplánovala výlet po okolí. Bydlím na vesnici nedaleko malebného rybníka, lesa a skal. Koukala jsem do mapy a připravila si asi patnáctikilometrovou trasu. Sbalila jídlo, pití a vyrazila do přírody. Vše dlouho probíhalo zcela normálně.

Dorazila jsem až ke skalám, podél nichž vedla uzounká cestička. Ušla jsem několik desítek metrů, když před sebou najednou vidím záhadný stín. Postupoval spolu se mnou. Chvíli jsem ho pozorovala a lámala si hlavu, čí odraz to je, protože v okolí nebyly ani žádné stromy.

Na chvíli jsem se zastavila, jenže stín byl stále kousek přede mnou. Podívala jsem se kolem a nikoho nespatřila. Stín mě doprovázel skoro až na konec skal, pak zničehonic zmizel.

Další stín na asfaltce

Byla jsem z toho zmatená. Volala jsem Honzovi a líčila mu, co se mi stalo. K žádnému vysvětlení jsme spolu nedošli, já se mu jen potřebovala svěřit a vypovídat. Dokázal mě uklidnit, po několika dnech jsem na stín zapomněla a přestala ho řešit. Jenže měsíc nato přišel další volný víkend, Honza musel do práce a pěkné počasí mě lákalo ven.

Vydala jsem se na další výlet. Sluníčko příjemně hřálo a já si procházku užívala. Jenže v jejím závěru se opakovala situace ze skal. Šla jsem po úzké asfaltové silnici, když se náhle vedle mě objevil stín. Ztuhla mi krev v žilách a okamžitě jsem zastavila. „Je tu někdo?“ ptala jsem se zoufale a koukala kolem sebe. Opět jsem nikoho nezahlédla.

Pokračovala jsem tedy dál, jenže stín se mě držel jako klíště. Zkusila jsem kousek běžet, jestli se ho nezbavím, jenže marně. Byl pořád u mě. Pomalu jsem se blížila ke konci asfaltky, když se stín vypařil, jako když lusknete prstem… Zkrátka byl fuč!

Nevím, proč mě ten stín pronásleduje

Po zbytek cesty už se stín neobjevil, já ovšem celou dobu dumala nad tím, co mě to vlastně při cestách pronásleduje a proč. Od té doby jsem stín ještě jednou zahlédla při chůzi na autobusovou zastávku. Nebyl ale naštěstí tak strašidelný jako v předchozích případech. Navíc se objevil jen na pár sekund a v menší intenzitě. Každopádně je to záhada, kterou si neumím vysvětlit.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Režisérka Výměny manželek prozradila detaily ze zákulisí i astronomický honorář účinkujících

Režisérka Výměny manželek prozradila detaily ze zákulisí i astronomický honorář účinkujících

Související články

Další články