Veronika (23): Halloweenské rande se změnilo v horor. Tančila jsem s cizím duchem, který mi zanechal mrazivý vzkaz

Halloween jsem slavila minulý rok poprvé a hned to skončilo děsivě. Můj kluk dorazil na rande v masce tichého ducha a až po nějaké době jsem zjistila, že to není on. Duch zmizel, ale zůstal po něm velmi zvláštní pocit, že je tu stále se mnou.

Lucie (35): Poslední halloweenský večírek v práci dopadl děsivě. Někdo neznámý v kostýmu mumie mě zamkl v kumbále

Myslela jsem, že je to můj kluk

Nikdy jsem nebyla fanouškem halloweenských večírků. Přišly mi trochu dětinské – dospělí lidé v maskách, plastové lebky a umělá krev. Nakonec jsem se ale nechala přemluvit přítelem. „Pojď, bude to sranda,“ smál se Marek, když mi posílal pozvánku do baru v centru. Slíbil, že přijde v masce k nepoznání, a že mě tam najde.

Připadala jsem si směšně už cestou – s nalepenými pavouky ve vlasech a černou rtěnkou, kterou bych si normálně nikdy nedala. Bar byl přeplněný, všude blikala světla, hrála hudba a voněl levný rum. Když se mezi lidmi objevil duch v bílé plachtě s vystřiženými otvory na oči, ulevilo se mi. Zamával na mě a zamířil rovnou k mému stolu. Čekala jsem propracovanější kostým, ale budiž.

Přistoupil ke mně, objal mě a i když neřekl jediné slovo, nepochybovala jsem, že je to on. Vzal mě za ruku a vedl ke stolku v rohu. Seděli jsme tam dlouho, popíjeli, občas se smáli, když kolem prošla nějaká přehnaná maska. Všimla jsem si, že pořád mlčí – myslela jsem, že je to součást jeho vtipu. Marek byl ten typ, který rád vymýšlel bláznivé věci.

Janka (25): Loňský Halloween mě přesvědčil o tom, že něco mezi nebem a zemí skutečně existuje

Pak mi zavolal Marek

Když jsem nadhodila, že si odskočím, jen přikývl. A když jsem se po pár minutách vrátila, duch byl pryč. Myslela jsem, že šel pro pití nebo na záchod. Vzala jsem telefon, abych mu napsala zprávu. Ale ve stejnou chvíli mi mobil zazvonil. „Promiň, lásko,“ ozval se Marek. „Jsem pořád v práci, vyrážím. Přijdu později, možná až za půl hodiny.“
Zůstala jsem stát uprostřed baru s mobilem v ruce. Hlava se mi zatočila. „Jak to?“ vykoktala jsem.

Rozhlédla jsem se kolem, ale duch s bílou plachtou byl pryč. Prošla jsem celý bar, dokonce jsem se ptala barmana, jestli ho neviděl. Jen pokrčil rameny. Všude se míhaly masky, ale žádná nebyla stejná jako ta jeho. Cítila jsem, jak mi po zádech přebíhá mráz. Zůstala jsem tam ještě asi půl hodiny, jen tak seděla a snažila se přesvědčit, že to byl nějaký hloupý omyl. Ale něco mi na tom nesedělo. Ten dotyk, ten způsob, jakým mě chytil za ruku. To nebylo úplně cizí.

Když pak Marek konečně dorazil, celý udýchaný, s omluvným úsměvem a v masce upíra, málem jsem se rozbrečela. „Přísahám, že jsem tě tady viděla,“ řekla jsem mu. Jen se zasmál: „To byl asi někdo jiný.“ Že by si ze mě dělal strašidelnou legraci? To by se mu vážně povedlo, protože jsem byla dost vyděšená.

Barbora (21): Na Halloween už mě nikdo nikam nedostane. Loni jsem zažila večírek, z nějž mi dodnes tuhne krev v žilách

Zůstal po něm vzkaz

Doma jsem o tom dlouho přemýšlela. Večer jsem rozbalila kabát a z kapsy mi vypadl malý papírek. Nebyl můj. Na něm bylo napsáno: „Neboj se, já tě vidím.“ Nevěděla jsem, co si o tom myslet.

Ukázala jsem to Markovi, ale ten jen pokrčil rameny: „To máš z té halloweenské atmosféry, třeba to ani není vzkaz pro tebe.“ Možná to byla náhoda. Možná jen halucinace z únavy a z hlasitého večírku, který se nepovedl. Ale od té doby mám zvláštní pocit, že ten večer nebyl jen o maskách a halloweenské zábavě. Že ten duch mi přišel něco říct. A že se možná ještě někdy objeví.

Lucie (35): Poslední halloweenský večírek v práci dopadl děsivě. Někdo neznámý v kostýmu mumie mě zamkl v kumbále

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].