Tomáš (36): Byt po prababičce je zakletý. Její duch odtud vyhání všechny nájemníky

Můj příběh je poněkud zvláštní. Kdyby mi ho někdo vyprávěl, asi bych mu nevěřil. Vlastní zkušenost mě ale přesvědčila, že mezi nebem a zemí skutečně něco je.

Agáta (41): Ztratila jsem se v lese a klepala se hrůzou. Každá větvička vypadala jako strašidelná panenka

Chtěl jsem byt pronajmout 

Na prababičku vzpomínám jen v dobrém. Její odchod byl pro mě velkou ztrátou. Bylo mi líto, že se nedožila svých pravnoučat. Naše dcerka Eliška (3) se narodila jen pár měsíců po jejím odchodu. Moje žena je nyní podruhé těhotná, ale pohlaví miminka zatím neznáme.

Překvapilo mě, že prababička sepsala závěť, ve které byt odkázala mně. Nikdy se o tom nezmínila a já se nikdy neptal. Když máte někoho rádi, nepřemýšlíte o tom, že jednou odejde.

Dlouhou dobu jsem do bytu chodil jen tak, na „návštěvu“. Bez ní to tam bylo prázdné. Trvalo mi více než rok, než jsem se odhodlal s bytem něco udělat. Nakonec jsem se rozhodl, že ho dám do pořádku a zkusím pronajmout. Ušetřené peníze bychom odkládali dětem na budoucnost.

Katka (25): Na duchy jsem nikdy nevěřila. Až nedávná seance mě přesvědčila o tom, že na těch povídačkách něco je

První nájemník nevydržel v bytě dlouho

S těžkým srdcem jsem vyklízel její věci. Část šla na charitu, knihy jsem si nechal a zbytek putoval na sběrný dvůr. Nebylo to pro mě vůbec snadné. Navíc jsem měl neustále pocit, jako by mě sledovala.

O pár týdnů později jsem vložil na internet inzerát. Občas se přišel podívat mladý pár, ale většinou zájemci chodili sami. Byt je světlý a má příjemný výhled do vnitrobloku, přesto měsíce ubíhaly a zůstával prázdný. Lidé mi obvykle jen napsali, že byt je sice pěkný, ale mají z něj zvláštní, stísněný pocit.

Pak se objevil jeden pán. Působil solidně, byl to starší vdovec, který hodně cestoval. Dohodli jsme se a on se okamžitě nastěhoval. Už po týdnu mi ale volal, že se tam necítí dobře. Když jsme se sešli, vypadal vyděšeně a zmateně. Věci už měl sbalené v krabicích a rychle odešel.

Tomáš (35): V mládí jsem na hřbitově udělal velkou chybu. Od té doby se tam bojím vkročit, protože duchové nezapomínají

Prababička nikdy neodešla

Procházel jsem prázdným bytem a přemýšlel o tom, co mi ten pán říkal. Sám jsem cítil, že tam prababička stále je, ale přičítal jsem to jen vzpomínkám. Znovu jsem tedy podal inzerát a čekal.

Scénář se ale opakoval. Našel se nový nájemník, ale po několika dnech volal, že to nejde. V bytě se cítili podivně, jako by tam byli navíc. Bylo jedno, jestli šlo o mladé lidi, nebo starší. Nikdo tam zkrátka nevydržel. A já teď nevím, co s tím bytem dělat.

Myslím, že je to kvůli prababičce. Ze svého domova odešla jen fyzicky. Něco z ní tam zůstalo a cizí lidé se tam necítí vítaní. Nemůžu ten byt jen tak prodat. Budu muset počkat, až ho jednoho dne doopravdy opustí.

Další příběhy ze života →

Petra (27): V přítelově bytě mě v noci budily neurčité zvuky. Vysvětlení, které mě napadá, se zdráhám uvěřit