Petra (27): V přítelově bytě mě v noci budily neurčité zvuky. Vysvětlení, které mě napadá, se zdráhám uvěřit

Když mě Adam (34) požádal o ruku, s radostí jsem jeho návrh přijala a okamžitě jsme se dohodli, že se nastěhuji k němu do bytu po dědovi. Od té doby se začaly dít podivné věci, a to především v noci. Nemůžu kvůli tomu spát. 

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (23): Kartářka mi potvrdila to, co si myslím celý život. V mém domě se usadili duchové

Jen těžko jsem se loučila se svou garsonkou

Jen co jsem si nasadila briliantový prsten na levý prsteníček, uvědomila jsem si, že budu muset opustit oblíbenou garsonku v centru města. S Adamem jsme trávili čas hlavně tam, bylo to praktičtější. Měla jsem to blíž do práce. Adamův byt byl sice mnohem větší, ale poměrně daleko za městem. 

Zásnuby neproběhly jen jako romantické gesto, rovnou jsme začali řešit termín svatby i moje stěhování. Představila jsem si Adamův ponurý byt po dědovi plný starého nábytku, a v hlavě jsem začala vypočítávat nutné změny. 

Během stěhování jsem měla divný pocit, který jsem přičítala své nelibosti ke změnám. Navíc se mi hned první odpoledne podařilo zabouchnout si klíče. Dveře od bytu se mi zavřely před nosem, ačkoliv nebyl průvan. První noc jsem nespala a přemítala, jestli si na byt zvyknu. Ne, že bych tam spala poprvé, ale tentokrát už jsem neměla kam odjet. Můj kocour se plížil po novém domově velmi váhavě, nesl stěhování ještě o poznání hůř než já.

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (23): Vzala jsem si televizi po zesnulé sousedce. Pěkně mě vyděsilo, že z ní promlouvají duchové

V noci mě budily neurčité zvuky

Vzhůru jsem byla i následující noc a celý další týden, což už mi nepřipadalo v pořádku. Probouzela jsem se pravidelně ve dvě ráno s pocitem, že slyším neurčitý hluk. Bylo ale naprosté ticho. Kocour seděl vedle mě na polštáři a zíral do prázdna před sebou. Tím mě nepovzbudil, nicméně kočky se často chovají zvláštně.

První noci jsem obvykle vstala, šla se napít a porozhlédnout se po bytě. Pokaždé jsem zavírala nějaký šuplík nebo otevřenou skříňku. Zdálo se mi, že mě někdo pozoruje. Snad to bylo cizím prostředím, že jsem se cítila stále tak stísněně. 

Později už jsem se z postele nevzdalovala a regulérně se klepala strachy, čekajíc na ranní rozbřesk. Šuplíky a skříňky se totiž, jak jsem zjistila, otevíraly samy od sebe. Adam to bral na lehkou váhu a ujišťoval mě, že děda v bytě opravdu nestraší. Byl to prý milý pán a nemá takové nesmysly zapotřebí.

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Sestře se možná podařilo dědu obměkčit

Propadla jsem teorii, že se děda zlobí. Vyházeli jsme mu totiž skoro všechen nábytek. Pokaždé jsem pak slyšela v kuchyni uprostřed noci tlumené rány. „Nejsi jen ve stresu ze svatebních příprav? Duchové přeci neexistují, Péťo,“ tvrdila moje máma.

Zato moje sestra byla jiného názoru. Přišla na návštěvu s velkým krystalem, vzala šachový stolek po dědovi a se zavřenýma očima pronesla: „Dědo, smiřte se s tím, že tu bude všechno jinak. Necháme vám tu tenhle hezký stoleček na památku a vy už nebudete na oplátku budit moji sestřičku. Jinak bude mít na svatbě kruhy pod očima jak Mrtvá nevěsta.“ 

A kupodivu to zatím funguje. Snad jsem to nezakřikla.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (28): Často vídám ducha přítelova otce. Vysvobodit ho nejspíš dokáže jen můj partner

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.