Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují
Zdroj: Unsplash

Když byl Artur malý, vídal stíny. Postupně se s tím naučil žít a nehodlal své tajemství nikomu prozradit. Jednoho dne se mu ale babička svěřila, že vídá duchy a má známou, která s nimi komunikuje. Artur se tak při jednom sezení stal na pár chvil médiem, přičemž zažil něco stěží uvěřitelného...

Šárka Žižková
Šárka Žižková 23. 04. 2021 14:00

Už jako malý kluk jsem v našem domě vídal nějaké stíny a cítil přítomnost někoho, koho jsem neviděl. Dlouho jsem si to nechával pro sebe. Bál jsem se, že by mi to nikdo nevěřil.

Stalo se ze mě médium

Rodiče mi zemřeli už jako malému chlapci. Vychovávala mě babička s dědou. Ten odešel na věcnost, když mi bylo deset let. I po jeho skonu jsem často cítil, že neodešel úplně. Jako by se snažil z pozemského světa dostat pryč, ale nevěděl jak.

Babička měla přítelkyni, která byla vždy velmi zamlká. Nechápal jsem, proč se s ní babička stýká. Pochopil jsem to až jednoho dne. Už jsem byl ve věku, kdy jsem lecčemu rozuměl. Babička se mi svěřila, že vidí duchy. Paní Gita jí pomáhá se jich zbavit. –Nemluvná je proto, že vnímá prostředí duchů,“ řekla jednou. Mně hned blesklo hlavou, že by mi vlastně mohla také pomoct. Na oplátku jsem babičce řekl, že i já vidím duchy.

Pozvala Gitu k nám. Aniž by jí cokoliv řekla, Gita hned vycítila přítomnost ducha. Usedla do křesla, zaklonila hlavu a zavřela oči. Po pár minutách řekla: –Je tady hodně duší. Nejsou ale zlé, jen potřebují pomoci najít cestu ven.“ Otočila se na mě. Zeptala se: –Chtěl bys být na chvíli médium a pomoci jim?“ Nadšeně jsem přitakal.

V bytě byly stovky duší

Usadil jsem se na gauč a spustil ruce podél těla. Nohy jsem položil na zem tak, aby se nekřížily. Gita mi libým hlasem řekla, co budeme dělat. Zavřel jsem oči a Gita se na mě napojila. Opravdu jsem cítil, jako bych ztěžknul. Hlava mi začala klesat, i když jsem s ní nehnul.

Měl jsem si představit místnost, ve které se právě nacházím. To jsem také udělal. Byla černobílá a v ní neuvěřitelné množství tmavých siluet. Ta největší stála u mé pravé nohy. Gita moje vidění vnímala také, protože na mě byla napojena. Myšlenkou mi poslala informaci, abych si s mocnou duší promluvil. Měl jsem zjistit, z jakého je období a jak zemřela. Podle symbolů a znaků, které se mi zobrazovaly, to Gita rozluštila.

Byla to abatyše. Rok úmrtí nebyl přesný. Možná 1901. Byla zastřelena kuší v dalekém lese pod mohutným stromem. Musel jsem duši říct, že jsem tu proto, abych jí pomohl na svobodu. Zdálo se, že mi důvěřuje. Gita mě instruovala, co mám udělat. Měl jsem uprostřed místnosti postavit světelný kužel se schody uvnitř.

Všechny jsem osvobodil

Šlo o to, aby abatyše vstoupila do kuželu. Chvíli váhala, ale nakonec vstoupila. Zástupy duší ji oddaně následovaly. Byl mezi nimi i můj děda. V životě jsem nic takového neviděl. Když odešla poslední duše, kužel jsem uzavřel. V místnosti nikdo nezůstal.

Když bylo po všem, cítil jsem po celém těle brnění. Těžko se to popisuje. Nicméně mi došlo, že jsem to zažíval už jako malý kluk, když jsem viděl ty stíny. Dnes už vím, že to byly ony duše. Gita mi poděkovala a ještě dodala: „Jsi nebývale citlivý člověk. Měl bys toho využít.“ Jsem velice vděčný za tento zážitek. Od té doby už nevěřím, ale vím.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Zpěvák Radek Banga o bolestném dětství: S manželkou Veronikou prozradili, zda budou mít vůbec děti

Zpěvák Radek Banga o bolestném dětství: S manželkou Veronikou prozradili, zda budou mít vůbec děti

Související články

Další články