Lucie (25): Strávila jsem téměř rok v kómatu. Bylo to nejkrásnější období mého života

Měli jsme se strýcem dopravní nehodu, v jejímž důsledku jsem se na téměř rok ocitla v kómatu. Ráda bych se s vámi o ten zvláštní zážitek podělila.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (48): Návštěvy u sestry byly vždy zvláštní, největší šok mě ale čekal po její smrti

Po nehodě jsem se ocitla na krásném místě

Jak lehce se může život z minuty na minutu změnit. V ten osudný den jsme jeli se strejdou na nákup. Na co si ze skutečného světa vzpomínám naposledy, je šílená rána, jak do nás ve vysoké rychlosti narazil náklaďák. Pak jsem jen jakoby z dálky slyšela podivné hlasy. Už tehdy jsem se zřejmě ocitla jednou nohou v jiné dimenzi.

Následně jsem se dostala na velmi krásné místo, do nějaké velké zahrady plné květin. Cítila jsem se v bezpečí. Místo ve mně vzbudilo pocit klidu a harmonie. Zahradou se linula uklidňující hudba. Chvíli jsem tam stála sama, než ke mně přišel můj otec, který je už pět let mrtvý. Místo vřelého přivítání mi ale vynadal. „Co tady děláš? Ještě není tvůj čas, vrať se zpátky,“ sdělil mi.

Mně se ale nechtělo. To místo se mi prostě líbilo. Působilo tak klidně. Ve srovnání s pozemským světem to byl hotový ráj. „Ne, já tady zůstanu. Líbí se mi tu. Navíc jsem konečně s tebou, tati,“ řekla jsem jasně. Otec byl velmi rozčilený a prosil mě, abych se vrátila za matkou. „Kdo tu ještě je?“ zeptala jsem se ho, aniž bych vnímala, co mi říká.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (21): Macecha nečekaně zemřela. Bohužel mi nedala pokoj ani po smrti

Potkala jsem tam otce, který roky nežije

Šla jsem dál. Přiběhla ke mně moje babička, která zemřela tak před deseti lety. Objala mě. „Ty jsi ale vyrostla. Ráda tě vidím. Jen se obávám, že bys tu ještě neměla být. Vrať se zpět. Máš ještě čas,“ zopakovala tátova slova. Pamatuji si, jak jsem se rozběhla na louku. Všude samé květiny. Usedla jsem na zem a nemohla se té vůně nabažit. Nic až na matku mě zpět netáhlo.

Když jsem zjistila, co mě čeká po smrti, neměla jsem už chuť žít ten obyčejný život tam ,,dole“. Otec nebyl tak přátelský jako kdysi. Pořád opakoval, že tam nemám co dělat. „Dole bojují o tvůj život. Matka celé dny a noci jen brečí. Jdi!“ naléhal na mě. „Já ale zpátky nechci! Chci žít tady. S tebou, s babičkou,“ prosila jsem ho. Neměla jsem ponětí o čase. Přišlo mi, že tam jsem sotva pár hodin. Netušila jsem, že už uplynulo tři čtvrtě roku.

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (21): S babičkou jsme se domluvily, že mi dá znamení, až jednoho dne zemře. Svůj slib splnila

Po té zkušenosti se už smrti nebojím

Otec stále naléhal. „Matka se dole hroutí. Už bere i léky. Musíš zpět,“ řekl mi a rozplakal se. Stála jsem zrovna na té louce, když vtom se mi začalo všechno rozplývat před očima. Křičela jsem: „Nééé, já nechci pryč. Chci tady zůstat!“ To už jsem se ale probrala v nemocnici napojená na přístroje. Hýbat jsem mohla jen očima.

Matka seděla u mé postele. Bledá, hubená a velmi nešťastná. Když zjistila, že jsem se probrala, vrátil se jí do očí život. Trvalo dlouho, než jsem se vrátila do běžného života. Vyprávěla jsem jí, co jsem zažila. Nečekala jsem, že mi bude věřit. Ale překvapila mě. Svěřila se mi, že za ní ve snu přišel můj otec a tvrdil jí, že se jednoho dne probudím.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (29): Po smrti babičky se mi o ní stále zdálo. Teď se mi snaží něco sdělit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.