Radka (46): Umírající sestra mi tvrdila, že vidí budoucnost. Nevěřila jsem jí, ale ukázalo se, že měla pravdu

Pocházím z početné rodiny. Mám dvě sestry a jednoho bratra. Každý z nás už má svoji rodinu, takže je nás vždycky všude plno.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (63): Vnuk prý mluví s mým zemřelým manželem. Nevěřila jsem mu, jenže se stalo něco zvláštního

Věra mi byla ze všech sourozenců nejbližší

Když plánujeme rodinnou oslavu, máme co dělat, abychom našli prostor, kam se všichni vejdeme. Já s manželem Honzou máme dvě děti – Jirku (23) a Lucku (20). Moje sestry Věra (50) a Majda (34) vychovávají také každá po dvou dětech a bratr Bořek si s manželkou Lídou pořídil dva syny.

U nás v rodině vždycky panovaly velmi dobré vztahy. Kdo mohl, pomáhal tomu druhému. Rodiče už mají svůj věk, ale stále se těší dobrému zdraví. Tím, že jsme čtyři, se u nich můžeme střídat a pomáhat jim. Většinou jsme se ale domluvily s Věrou a jely jsme k nim společně.

Netuším, čím to je, ale Věra mi z mých sourozenců byla vždycky nejbližší. Nechci tím ale říct, že bych ostatní neměla ráda. To v žádném případě. Jen s Věrou máme ještě vřelejší vztah. Možná i proto jsem jednoho dne poznala, že je s ní něco v nepořádku. Přiznala mi, že jí poslední týdny není dobře a tlačí ji žaludek. Slíbila, že půjde k doktorovi.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimíra (34): Ve vzteku jsem sestře řekla něco, co se za pár dní vyplnilo. Sestra mi i tak přišla odpustit

Řekla, že vidí, co se stane

Čekala bych žaludeční kameny nebo něco takového. To, že má Věra rakovinu slinivky, byl absolutní šok! Sestra je ale velká bojovnice. Věřila jsem, že nemoc porazí. Jenže na ni nestačila. Rakovina ji sžírala už dlouhé roky a Věra tomu nepřikládala dostatečnou váhu.

Den ode dne bylo jasnější, že to se sestrou nedopadne dobře. Začala trpět velkými bolestmi. Přestala být soběstačná. K padesátým narozeninám jsme jí museli popřát v nemocnici. Věra už jen ležela, nechávala si píchat léky proti bolesti a čekala na smrt. V den jejích narozenin jsem ji držela pevně za ruku.

Už to byl týden, co naposledy promluvila. Jak jsem jí svírala dlaň, zdálo se, že mi chce něco naznačit. Najednou tiše promluvila: „Jsem už v jiném světě. Odsud vidím, co se stane. Do rodiny přibude další člen.“ Já jsem se jen usmála a dál jsem ji pevně držela. Ona však pokračovala: „Vidím ale i to, že mě dva lidé budou následovat.“

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (34): Absolvovala jsem podivný telefonát, který mi do smrti nedá spát. Táta mi naznačil něco velmi temného

Jeden přijde, dva odejdou

Tekly mi slzy po tvářích, ale chtěla jsem být statečná. „To už blouzníš, sestřičko. Mám tě moc ráda. Dávej na nás seshora pozor,“ pošeptala jsem jí a ona znovu zopakovala svou mantru: „Jak říkám, jeden přijde, dva odejdou.“ Když jsme se pustily, Věra odvrátila hlavu a navždy nás opustila. I když jsem věděla, že zemře, její odchod jsem nesla velmi těžce.

Po pohřbu panovala v rodině ponurá nálada. Veselo začalo být až po třech měsících, kdy nám dcera Lucka oznámila, že je těhotná. Konečně jsem se mohla zase z něčeho radovat. Vlilo nám to krev do žil. Ale ne na dlouho. Za dalších pár měsíců nám zemřel bratr. Zabil se na motorce.

Já jsem si hned vzpomněla, co říkala Věra, než zemřela. Každý večer jsem usínala s tím, že nás čeká ještě jedno neštěstí. Vyplnilo se. Náš táta brzy odešel za sestrou a bratrem. Věra se nemýlila. A já se jí musím v duchu omluvit, že jsem si myslela, že jen blouzní.

Mohlo by Vás zajímat:

Apolena (39): Čtyřletá dcera zažila klinickou smrt. Děsí mě, koho v tom stavu potkala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.