Daniela (21): Zničehonic jsem se rozbrečela a nešlo to zastavit. Ve stejný moment odcházela moje blízká osoba

Zdá se, že když někoho milujete, jste na něj nějakým způsobem napojení. Když dotyčná osoba umírá, víte to dřív, než vám to někde zavolá.

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (45): Vždy jsem věřil, že duše po smrti odejde z těla. Moje víra mi to dovolila na okamžik vidět

Silné pouto

Od malička mě vychovával otec sám. Matka utekla s milencem a vzdala se mě. Táta to neměl jednoduché. Děda to viděl, a tak se tátovi nabídl, abychom bydleli všichni tři spolu. Vychovávali mě spolu. Děda se mi hodně věnoval, takže jsem se na něj brzo upnula.

Když byl táta v práci, děda byl se mnou. Připravoval mě na zápis do školy nebo mě učil lovit ryby. Díky němu jsem měla pocit, že ve svém životě dokážu veliké věci. Milovala jsem ho stejně jako tátu. Měli velmi podobný osud, protože i děda žil sám. Jeho žena ho také opustila.

O to bylo silnější naše pouto. Oba se mě snažili učit pokoře a tomu, co znamená věrnost druhé osobě. Jednou odpoledne, a to si pamatuji, jako by to bylo včera, udělal děda zvláštní věc. Špendlíkem mě píchnul do prstu, vyteklo trochu krve. To samé udělal sobě. Naše prsty s krví se spojily a on řekl: „Od této chvíle jsme na sebe napojení až po zbytek života.“ Přišlo mi to jako něco úžasného. Věřila jsem tomu.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (31): Babička dala dceři možnost, aby si přála jedno přání, které se za rok splní. Netušila jsem, že se to týká mě

Nával emocí

S dědou jsme nakonec zůstali bydlet trvale. Já dokončila střední školu a našla si práci. Děda už se o mě nemusel starat. Byla jsem dospělá. Chtěla jsem naše role otočit. Učila jsem ho například práci s počítačem.

Nešlo si nevšimnout, že s dědou něco je. Dost často pokašlával a plival krev. Byl více unavený. Táta mi to vysvětloval tak, že je to zkrátka věkem. Dědy stav se ale zhoršoval a musel být převezen do nemocnice. Ukázalo se, že má rakovinu na plicích a pokouší se o něj stařecká demence. Doufala jsem, že se ještě vrátí domů.

Jedno odpoledne v práci jsem se zničehonic rozbrečela. Přišel veliký nával emocí. Brečela jsem a nešlo to zastavit. Kolegyně nevěděly, co se mnou. Cítila jsem neskutečnou úzkost a bolest na plicích. Musela jsem jet hned domů. Rozrazila jsem dveře a hned jsem se ptala táty: „Jak je dědovi? Je mu lépe?“

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (24): Náhle mi zemřela sestra. Pro spojení s ní jsem použila černou magii. Nebyl to dobrý nápad

Nikdy na něj nezapomenu

„Špatně. Tedy, vlastně teď už dobře…,“ řekl táta smutně. Děda zemřel. Podívala jsem se na prst, do kterého mě děda kdysi píchnul. Místo po vpichu bylo modré. Přitom je to několik let, co mi do prstu píchnul. Podle času úmrtí, který nám lékaři řekli, umřel děda v čase mého pláče. Byla to pravda, byli jsme na sebe skutečně napojení.

Pláč byl znamením, že děda odchází. Bolest na mých plicích značila jeho poslední vydechnutí. Věřím, že i on sám se se mnou na dálku loučil. Budu mu vděčná do konce svého života. Když je mi po něm smutno, vezmu věci na ryby a jedu k řece. Mlčky rozbalím dvě křesílka, nahodím dva pruty a v tichu sedíme a čekáme, co nám osud přinese.

Mohlo by Vás zajímat:

Olívie (28): Lidé mě měli za blázna, protože mluvím s neviditelnými. Ukázalo se, že mám šestý smysl

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.