Hana (34): Ohluchla jsem, ztloustla a myslela jsem si, že jsem už odepsaná. Pak se můj život změnil

Pokud si to dobře pamatuji, tak kromě pár zlomenin a každoročních angín jsem do svých pětadvaceti let byla zdravá. Nic vážného mě netrápilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (32): Vymyslela jsem si nemoc, abych měla klid od dětí. Pak jsem skutečně onemocněla

Život se mi otočil

Jednou večer se mi ale udělalo strašně zle. Nebyla jsem schopna chodit, motal se se mnou celý svět a zvracela jsem. Oči mi tikaly ze strany na stranu. Přítel ležel v posteli a říkal, ať to nepřeháním. Nepřeháněla jsem, odvezla mě záchranka. Od toho dne jako by se moje pevné zdraví nenávratně rozplynulo.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (33): Ležel jsem po operaci v nemocnici, partnerka mi mezitím nasazovala parohy

Bylo to horší a horší

Pořád jsem byla v nemocnicích. K jedné diagnóze se nabalovaly další a já skončila na kortikoidech a antidepresivech. Bylo mi odstraněno rovnovážné ústrojí z pravého ucha, takže jsem se znovu učila chodit. Po takovém množství záchvatů jsem kvůli motání začínala špatně slyšet na pravé ucho a po operaci bylo jisté, že v něm ztratím sluch definitivně.

Bohužel i na druhé ucho přestávám slyšet a je pro mě obtížné se s někým bavit. Musela jsem odejít z práce a dělám z domova. Když jsem se na sebe dívala do zrcadla, brečela jsem se. Říkala jsem si: „Jsi sama, tlustá, hluchá… a stárneš.“

Kamarádi mě opustili, protože jsem byla na obtíž. Nemohla jsem kvůli rovnováze jezdit na kole. Kvůli uchu ani chodit tančit, protože bych tím přetěžovala levé ucho. Navíc v tom mrtvém sice sluch nemám, ale pořád v něm hučí. Hluk způsobuje větší a větší hučení, při kterém mám chuť vše ukončit.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (36): Podvedla jsem ze zoufalství manžela a mám z ostudy kabát. Ví to celá vesnice

Nečekaná změna

V létě jsem měla narozeniny a řekla si, že si aspoň ten den udělám radost. Jedla jsem v restauraci polévku, když vtom mi někdo zaklepal na rameno. „Ty neslyšíš? Ahoj Hani!“ Byl to bývalý spolužák a já se tak lekla, že jsem na sebe polévku vylila. Když jsem ten začátek rozdýchala, Dan se posadil a chtěl si povídat. Bylo mi hloupé se pořád ptát, co říká, tak jsem se zvedla, že musím jít. On mě ale doběhl a já mu řekla, že jsem skoro hluchá a nechci ho obtěžovat. Jeho to ale neodradilo.

Zbytek dne jsme strávili spolu. Dan mluvil nahlas a bylo mu jedno, že se lidé otáčejí. Já se poprvé po dlouhé době smála. Líčila jsem mu, čím jsem prošla a jak se stydím za svou tloušťku. Jemu to ale nevadilo a vídali jsme se dál.

Podporuje mě, něžně se se mnou miluje, a já si dokonce dělám legraci ze své hluchoty. A když někdy vedle mě chrápe, má své výhody, že ho neslyším. Budu řešit kochleární implantát a zbytek se snad také zlepší. Tohle jsem nečekala. Skoro jsem až ráda za to, co se stalo, protože Dan mě miluje takovou, jaká jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (66): Měla jsem už po krk samoty, tak jsem pozvala souseda na kávu. Dopadlo to nečekaně

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.