Jitka (48): Děsím svou vlastní dceru. Myslí si, že umírám a začala být paranoidní

Když za mnou dcera jednou večer přišla, působila jen jako každá jiná patnáctiletá holka, která má zase nějakou starost. Sedla si ke mně a oznámila mi, že se bojí, že někdo z nás dostane rakovinu. A mluvila, jako by to byla otázka času. Snažila jsem se ji uklidnit. Jíme normálně, hýbeme se, v rodině jsme rakovinu nikdy neměli. Říkala jsem si, že ji to po pár dnech pustí.

Marta (41): Chtěla jsem být lepší matkou než ta moje. Pak jsem zjistila, že přede mnou má dcera obrovské tajemství

Začala být paranoidní

Jenže nepustilo. Začala kontrolovat jídlo, přestala jíst věci, které předtím milovala. Ptala se, jestli je plastová láhev nebezpečná a jestli se rakovina dá poznat na začátku podle nějakého znamení. Řekla jsem si, že je to fáze. Puberta, hormony, internet.

Postupně jsem ale začala mít pocit, že je pořád ve střehu. Když jsem si jednou odkašlala, hned se mě ptala, jestli je to „vážné“. Když se její bratr škrábl o větev, chtěla vědět, jestli se z toho nemůže „něco rozvinout“. Bylo to, jako by žila ve světě, kde je všechno potenciální hrozba.

Chtěla jsem s ní mluvit víc, ale vždycky se stáhla. Tvrdila, že je v pohodě. Jenže to nebyla pravda. Začala spát se světlem, budila se brzy ráno a chodila potichu po bytě, jako by něco hlídala. A když jsem jedno ráno našla na stole seznam nemocí a příznaků, došlo mi, že se nám to zvrtlo.

Pavlína (22): S mámou jsme vždy měly kamarádský vztah. Teď se mnou ale soutěží o všechno

Vzešlo to ode mě

Rozhodla jsem se, že si s ní sednu. Chtěla jsem zjistit, odkud se ten strach vzal. Čekala jsem, že řekne něco o internetu nebo o nějakém videu, které ji vyděsilo. Ale když jsem se jí zeptala, začala se třást.

Vypadlo z ní něco, co mi změnilo výraz dřív, než jsem stihla cokoli říct. Prý mě už pár měsíců pozoruje. Prý jsem unavená jinak než dřív. Prý jsem zhubla. Prý občas vstávám uprostřed noci a myslím si, že mě nikdo neslyší. A prý jsem jednu noc seděla v kuchyni, hlavu v dlaních, a dlouho jen tak zírala do zdi.

Nejdřív jsem ji chtěla ujistit, že si všechno špatně vyložila. „To je jen stres, zlatíčko. Nic to neznamená. Jsem v pořádku.“ Ale nepřesvědčila jsem ji. Dívala se na mě, jako by byla přesvědčená, že jí lžu, protože se jí snažím uchránit od pravdy.

A tak jsem jí slíbila, že si nechám udělat vyšetření, ne proto, že se bojím jako ona, ale protože chci, aby byla v klidu. Abych jí mohla ukázat průkaz od doktora, že jsem zdravá a nic mi nehrozí. Ale musím uznat, že mě znervóznila a vyděsila. Co když doktoři něco najdou?

Tereza (42): Dcera se rozhodla, že nežijeme dost zdravě a vyházela nám všechno jídlo. Tím ale překročila hranice

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].