Edita (54): Připravuji dárky a dopisy pro celou rodinu. Dlouho už tu nebudu

Už tři měsíce vím o tom, že tu dlouho nebudu. Mám poslední stádium rakoviny. Našli mi nádor v dutině břišní a metastázy snad všude. Zatím nemám bolesti, ale to přijde.

Amálie (29): Zajímalo by mě, kde se kolegyně tak opálila. Tvrdila, že byla několik týdnů těžce nemocná

Jsem konečně smířená s osudem

V životě jsem neměla na růžích ustláno. První manžel byl opilec. Celé roky jsem trpěla jeho podnapilými stavy. Ani vztah s rodiči jsem neměla jednoduchý. Otec je sobec a celý život mi dává najevo, že toužil po synovi. Matka je sebestředná, hloupá osoba, která mě neustále ponižuje. Myslím si, že tito tři lidé mohou za to, že jsem celý život trpěla nadměrným stresem.

Až na prahu čtyřicítky jsem našla klid v podobě mého současného manžela Honzy. Povedlo se mi otěhotnět a otevřel se nám dokonalý svět. Každodenní láska, každodenní péče o dceru, smích, štěstí a vzájemná podpora. Vždy jsem věřila, že to je odměna za můj nepříliš spokojený život. Jenže moje štěstí netrvalo dlouho. Před třemi měsíci mi byla diagnostikována rakovina. Nádor v břišní dutině, který metastázoval až do mozku.

Alena (30): Vrátila jsem se domů pečovat o nemocnou maminku. Osud mi přichystal překvapivou odměnu

Rozhodla jsem se užít si poslední dny

Ošetřující lékař mi nabídl drastickou léčbu, která mi život o několik měsíců prodlouží. Ale cena je vysoká. Byla bych neustále někde po nemocnicích, na chemoterapiích, ozařování, a to nechci. Naše dcera má dvanáct let. Každý den, kdy jsem s ní, má cenu zlata. Rozhodla jsem se, že zbytek života si užiji přirozeně. Bez léčby, bez zbytečného trápení. S dcerou, s manželem a svůj osud přijmu.

Ale než odejdu navždy, srovnám si účty se svou rodinou. Svému bývalému manželovi, otci i matce napíšu dopis. Všem shrnu jejich chování. Nebudu vyčítat, že mohou za moji nemoc. Ale svůj názor na jejich chování si nenechám pro sebe. Napíšu jim, jak jsem se kvůli nim trápila, jak mě doháněli do stavů, kdy jsem se celé dny klepala nebo plakala. Kdy jsem cítila beznaděj a bezmoc.

Diana (24): Maminka mi před smrtí dala jeden úkol. Pak si přišla ověřit, jestli jsem ho splnila

Před sebou mám úkoly, co musím splnit

Dopis pro manžela mám napsaný. Děkuji mu v něm za to, že je mi oporou. Děkuji mu za jistotu, že se dobře postará o naši dceru. S tímto vědomím se mi odchází klidněji. Vyznala jsem mu svoje city a požádala ho, aby nezůstával sám. Nejtěžší úkol mám ještě před sebou. Chci napsat dopis i pro dceru. Aby věděla, jak moc pro mě je důležitá. Jak moc ji miluji. Jak moc mě bolí, že ji neuvidím vyrůstat a dospívat.

Rozhodla jsem se, že jí každý rok daruji dárek. Na půdě jsem schovala deset dárků. V dopise jsem požádala manžela, aby naší dceři každý rok jeden dárek předal. Dárky jsou očíslované a snad dcerce udělají radost. Taky jsem vytvořila album s fotografiemi. Všechny fotky, kde jsem já, naše rodina, fotky dcerky od prvního nádechu, Zkrátka vše, aby dcera věděla, že život není jen zlý, ale i milující.

Petra (34): Zemřela mi máma a já necítím vůbec nic. Byla zlá i na smrtelné posteli

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].