Kamila (47): Uprostřed nejhoršího období života mě brácha odpálkoval. Už nemám sílu se s ním vůbec bavit

S Honzou jsme manželé dvacet let. Zažili jsme toho hodně. Postarali jsme se o Honzovu maminku, když odcházela. Postavili jsme si malý domeček. Ustáli jsme nezdary s početím dítěte. A teď držíme při sobě i v době, kdy se mi sype život. Oba moji rodiče mají vážné zdravotní problémy a bratr s rodinou nefungují.

Petr (55): Nabídli jsme synovi a snaše domov. Teď sleduji, jak se nám rodina hroutí před očima

Telefonát, který mě rozplakal

„Lásko, jsem v nemocnici a jdu na operaci. Ráno jsem upadnul a zlomil jsem si nohu. Dovez mi, prosím, nějaké pyžamo a kosmetiku,“ slyšela jsem z telefonu manželův hlas a během okamžiku jsem se rozplakala. Už toho na mě bylo moc. Honza mi dost pomáhal. Vyzvedával dceru v družině, učil se s ní do školy a doma vařil. Já jsem tím získala prostor k tomu, abych se postarala o rodiče. Oba jsou vážně nemocní. Naštěstí bydlí poblíž, ale vlastně je to celé ke škodě. Bratr s rodinou vyhodnotil, že když bydlím blíž, budu se starat já.

Honza je moje druhá polovina. Člověk, který je mi oporou. O to samé se snažím i já. Sbalila jsem věci a jela do nemocnice. Honza v nemocnici zůstal týden a já za tu dobu zestárla snad o deset let. Z práce rychle do družiny pro dceru, pak jsme obě jely k rodičům, kde jsem jim namazala svačinu a uklidila nejnutnější. Zkontrolovala, zda dopoledne dorazila domácí ošetřovatelka a jela s dcerou domů. Tam jsme udělaly úkoly, já u toho vařila.

Kamil (43): Trápení našich dcer mi otevřelo oči a nakonec zachránilo i naše rozpadlé manželství

Pracovní kolotoč, který nikdy nestaví

Pustila jsem vždy dceři v televizi pohádku a rychle jsem dovezla rodičům večeři. Pomohla jsem jim do postele, pustila televizi a rychle spěchala domů. Tam večerní kolotoč v podobě koupání, pohádka před spaním, úklid domácnosti, praní a žehlení. Do postele jsem se dostala v jednu ráno a v šest mi zvonil budík. Když se Honza vrátil z nemocnice, vypadala jsem jako troska. Ulevilo se mi, že se Honza ujal prací, které šly dělat vsedě s nohou na stole. Učil se s dcerou, žehlil, a když jsem mu nanosila věci ke stolu, pomáhal s vařením.

Nejvíce mě v této složité situaci zklamal bratr se švagrovou. Vysvětlila jsem jim moji tíživou životní situaci a požádala je o pomoc: „Brácho, ale jsou to i tvoji rodiče. Nikde není psáno, že kdo bydlí blíž, tak se stará. Prostě si to musíme rozdělit. Já v pracovní dny, vy o víkendu“. Ale můj návrh se nesetkal s pochopením. Bratr mi odseknul, že o víkendu mají na dva měsíce naplánovaný program a potom už bude Honza v pořádku a pomůže mi. Oni že budou rodiče navštěvovat, vždy něco dovezou, ale dojedou, když se jim bude chtít.

Marie (56): Celý život jsem obětovala péči o druhé. Když mě sestra chtěla zavřít do další klece, konečně jsem se vzepřela

Zklamání, které mě bolí a dlouho bude

Bratrova slova mě bolí. Nechápu, jak může být tak sobecký. Rodiče ho vychovali a má s nimi hezký vztah, a přesto není ochoten se o ně postarat. Rodiče mají majetek, který po jejich smrti zdědíme rovným dílem. Ale v hloubi duše vím, že bratr si z toho nezaslouží ani korunu. Jeho bezcitný postoj mě zklamal. Rodiče ho neustále omlouvají, že má hodně práce. Mně za vše děkují, ale nemám pocit, že by si uvědomovali, že i já chodím do práce. A navíc má bratr děti v pubertě. Já vychovávám malou dceru. A kombinace malého dítěte a nemocných rodičů není ideální.

Je to problém. Den má jen dvacet čtyři hodin a mou pomoc, péči a pozornost potřebuje několik lidí současně. Cítím, že mám vybité baterky. Cítím, že moje tělo volá po odpočinku. Ale musím to ignorovat. Musím to vydržet a odpočinu si, až to bude možné. Jsem vyčerpaná. Špatně spím ze stresu. Ve tři ráno se vzbudím a v hlavě mi běží myšlenky, co vše budu muset stihnout a jak to nejlépe zorganizovat. Trochu se mi uleví, až bude moci Honza opět chodit. Ale i tak jsme se shodli, že nás čeká nelehká budoucnost.

Tomáš (30): Rodiče chtěli, aby ze mě vyrostl někdo. Kvůli nim jsem nikdy pořádně nežil

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].