Diana (53): Odmítám dál dělat služku rodině. Bratr mi nadává do simulantů, jen aby sám nemusel pohnout prstem

O víkendu jsme měli rodinnou oslavu a já si odnesla opět několik urážek od bratra. Můj bratr je člověk, který zná vše nejlíp a přesně ví, jak se ostatní cítí. Neuznává jiný názor než ten svůj. Takže nějaké moje subjektivní pocity mu jsou ukradené.

Hana (58): Když bratr otevřel staré rány, bála jsem se nejhoršího. Upřímná slova ale nakonec přinesla úlevu a nový začátek

Moje těžké životní období mě zocelilo

Před deseti lety jsem onemocněla rakovinou. Naštěstí mi nádor objevili včas, a tak ho stačilo jen operativně vyjmout. Ale docházela jsem tři roky do onkologického centra a tam mě sledovali. V té době jsem byla unavená. Jak psychicky, tak fyzicky. Nechápala jsem, proč se to stalo zrovna mě. Proč mi selhalo tělo. Ale časem jsem se se vším vyrovnala a tuto etapu jsem uzavřela. Ale změnila jsem se.

Už jsem se nepřepínala. Naučila jsem se odpočívat a říkat ostatním „ne“. Už jsem nemusela nikomu nic dokazovat. Už jsem nemusela mít uklizeno za každou cenu. Už jsem nebyla k dispozici všem a pro všechny. Ve svých očích jsem začala mít ráda samu sebe. V očích mého bratra jsem byla hypochondr. „Hele, chtělo by to víc pohybu. A ne se válet s knihou v ruce na lehátku. Běhej, choď do posilovny. Tam si taky psychicky odpočineš,“ neustále mě poučoval. Sportovala jsem, ale ne tak, jak mě přikazoval Vojta.

Lucie (34): Nechala jsem bratrance bydlet u sebe. Když jsem po něm chtěla polovinu nákladů, rodina mě odsoudila

Rozepře s bratrem při každém setkání mě vysávají

Hodně jsem chodila na procházky nebo sama cvičila doma na podložce. Ale nikomu jsem své rituály necpala. Byly moje a vyhovovaly mi. Časem se u mě objevily další autoimunitní onemocnění v podobě snížené funkce štítné žlázy, kde mě trápil zánět tohoto orgánu. A za pár měsíců po tom, co jsem si neustále stěžovala na bolesti břicha mi bylo diagnostikováno chronické onemocnění slinivky. A aby toho nebylo málo, tak revmatoidní artritida. Zkrátka moje tělo bojovalo proti své autoimunitě.

Ale opět jsem se k tomu postavila čelem. Upravila jsem jídelníček a chovala se maximálně zodpovědně, abych svůj zdravotní stav měla v co nejlepší kondici. Jenže tomu opět nerozumí můj bratr. Opět mě nutí běhat a nechápe, proč některá jídla na rodinných oslavách odmítám jíst. Prostě nechápe, že mě po nich bolí břicho, a tak se jim vyhýbám. Můj bratr mi do očí řekl, že jsem hypochondr. Že na žádná taková onemocnění, která uvádím nevěří a že vše je o zdravém životním stylu.

Petr (44): Manželka neúmyslně zničila bratrovi dlaždičky v koupelně. Je z toho rodinná válka

Hádky, které neberou konce

„Kdyby ses víc od mládí hýbala a trápila tělo sportem, tak jsi zdravá. Nevěřím, že by se zdravému člověku takto rozpadlo tělo. Toto se stane člověku, co se o sebe nestaral,“ slovně mě napadl bratr. A já nemám sílu a vlastně ani chuť mu nic vysvětlovat. Přeji mu, aby zdědil genetickou výhru a nic ho v jeho letech netrápí. Ale já to bohužel tak nemám. A to jsem štíhlá a celý život jsem nejedla smažená a mastná jídla a hýbala jsem se. Ne závodně nebo pravidelně, ale minimálně třikrát týdně jsem šla na dlouhou procházku nebo jela na výlet na kole.

Ale myslím si, že bratr má problém jinde. Dříve jsem veškerou pomoc rodičům zajistila sama. Ale nyní požaduji, abychom se s bratrem spravedlivě dělili o činnosti, které jsou potřeba pro rodiče zajistit. A to je práce navíc, která bere bratrovi čas. Nemá pak volno na sport nebo kamarády. A to je jádro problému. Snaží se mi vnutit názor, že jsem hypochondr, abych se styděla a začala vše zvládat sama jako kdysi. Ale to se bratr plete. Nebudu to dělat. Chci taky svůj čas na cokoliv. Stejně jako on chce čas na sport.

Kateřina (29): Naše svatba byla naplánovaná do posledního detailu. Jedna věc mě ale přinutila všechno přehodnotit

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].