
Petr a jeho bratr Josef byli od dětství velcí kamarádi. Jenže pak si Josef s manželkou Miladou postavili dům a vše se změnilo. Špatná nálada panovala při každém setkání. A od doby, kdy Petrova manželka Pavlína neúmyslně rozbila dvě dlaždičky v Josefově koupelně, se už jenom hádají.
Je mi nesmírně líto, jak se postupem času změnil náš přátelský vztah. V současné době se s bratrem scházíme jen z povinnosti a u rodičů. Ale kdysi jsme veškerý volný čas trávili společně.
Byli jsme velká spokojená rodina
S manželkou Pavlínou jsme spíše lidé, co nemají vztah k pozemku, pěstování rostlin, a tak radši žijeme v panelovém domě. Volný čas trávíme v přírodě nebo na výletě, ale chceme pohodlný život. A právě ten nabízí byt.
Vlastně to měl podobně nastavené i bratr s rodinou. Byla to skvělá doba. S bratrem Josefem jsme měli od dětství bezvadný vztah a nesmírně jsem si cenil toho, že si do noty padly i naše manželky.
Takže dobrých patnáct let jsme jezdili na společné víkendy do kempů po celé republice, naše děti si užívaly přírodu a program, který jsme jim vymýšleli. Ideální stav. Byla legrace, pohoda a cestou zpět jsme se vždy stavili na návštěvě u rodičů. Dostali jsme večeři, popovídali jsme si a měl jsem pocit silného rodinného zázemí.
Jenže asi před deseti lety si bratr s manželkou usmysleli, že si postaví dům.
Odmítnutí pomoci ochladilo naše vztahy
„Petře, byl bych rád, kdybys mi pomohl postavit dům,“ požádal mě bratr. Jenže já nechtěl volné víkendy trávit na stavbě a žádost o pomoc jsem odmítl. Josef se sice tvářil, že to chápe, ale náš vztah ochladl.
Pavlína dokonce nabídla švagrové pomoc s úklidem domu a já jsem chtěl pomoci alespoň s terénními úpravami pozemku. Nepomohlo to.
Josef s Miladou nás odmítli a ještě mi přišla textová zpráva, ve které nám vzkázali, ať zapomeneme na letní koupání v jejich bazénu.
Pak jsme sice přijali pozvání na rodinnou oslavu v novém domě, ale před rodiči jsme předstírali, že je všechno v pořádku. Byl jsem z celého odpoledne psychicky vyčerpaný. A pak se v závěru dne stala nepříjemná věc. Pavlína nechtěně nechtěně rozbila dvě dlaždice v koupelně.
S bratrem se už nedá mluvit
Pavlína se chtěla navonět, a když vytahovala parfém z kabelky, vyklouzl jí z ruky a spadl na podlahu. Jelikož šlo o velký flakon, po pádu praskly dvě dlaždice na nové podlaze. „To jsi udělala schválně. Od samého začátku stavby jsme s Miládkou cítili, že nám závidíte. A teď se to potvrdilo. To mi zaplatíš. Oprava vyjde na velké peníze,“ zlobil se bratr.
Zastával jsem se své manželky a vysvětloval, že to neudělala schválně. Jenže Josef jako by moje slova neslyšel. Pořád mluvil o závisti a nepřejícnosti.
Opravu jsme zaplatili, i když mi přišlo zbytečné měnit kvůli dvěma dlaždicím celou podlahu v koupelně. Ale budiž, bratrovo jednání jsem respektoval. Jenže od té doby nám neustále předhazuje, že jsme závistiví lidé a že jsme neunesli, že oni mají pohodlí v domě. Podle něj my pořád jezdíme po výletech jen proto, abychom nemuseli sedět doma v bytě.
Rodiče se do našeho sporu nechtějí míchat a já odmítám vést nesmyslné bitvy. Když bratr vede svůj monolog, mlčím. I manželka mlčí. Ale cítím velké zklamání z toho, jak moc se Josef změnil.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




