Bohouš (27): Partnerka nedokáže snést moji nejlepší kamarádku a staví mě před nejhorší životní rozhodnutí

Vyrostl jsem na malé vesnici, kde se všichni znali a všichni byli tak trochu jako jedna velká rodina. Všichni mezi sebou měli přátelský vztah.

Karolína (42): Bratr se těšil na miliony z prodeje penzionu. Místo toho zdědil jen hromadu starých časopisů

Od dětství mám nejlepší kamarádku

Znal jsem se tak se všemi ostatními dětmi z vesnice. Vždy jsem s nimi hrál fotbal, o Velikonocích chodil na koledu, slavil s nimi Vánoce či karneval. Nejvíc jsem si ale rozuměl s Viktorkou, dcerou od našich sousedů. Už od mala jsme byli nerozluční, všechno dělali spolu, trávili spolu veškerý čas. Nesmírně jsme si sedli, dokázali jsme se zabavit na dlouhé hodiny. Měli jsme narozeniny ve stejný den a právě tomu všichni připisovali, že k sobě máme tak blízko.

Oba dva jsme šli na střední do vedlejší vesnice a tam naše kamarádství pokračovalo. Moji rodiče si mysleli, že jak budeme starší, dáme se dohromady a začneme spolu chodit. Mezi námi to ale nikdy k ničemu romantickému nepřerostlo. Bral jsem Viktorku jako svou sestru, jako část sama sebe, vůbec jsem ji neviděl jako objekt zájmu nebo možnou partnerku. Když jsme pak odmaturovali, rozhodli jsme spolu jít společně na vysokou. Odstěhovali jsme se daleko od naší vesnice a protože jsme nikoho jiného neměli, rozhodli jsme si spolu najít spolubydlení. Žilo se mi s ní krásně, nelezli jsme si na nervy, dokonale se doplňovali a naše přátelství kvetlo.

Žofie (76): Dcera mě s těžkým srdcem odvezla do domova pro seniory. V pokoji jsem se zhroutila, ale pak přišel zvrat

Přítelkyně nebyla z kamarádky nadšená

Pak do mého života nečekaně vstoupila další žena, Jmenuje se Evička a seznámil mě s ní jeden můj spolužák z vysoké. Evička se mi moc líbila, byla vtipná, chytrá a krásná, a tak jsem ji pozval na rande. Já jsem se jí naštěstí zalíbil taky a tak jsme se začali vídat. Netrvalo dlouho a po několika schůzkách jsme spolu začali chodit.

Pak přišel moment, kdy jsem se rozhodl, že ji poprvé pozvu k sobě domů. Byla celá natěšená, když jsem jí nabídl, že udělám doma večeři a pak si můžeme něco pustit a může u mě přespat. Když jsem ale otevřel dveře do bytu, vešli jsme a ona spatřila Viktorku, radost ji přešla.

„Kdo to je?“ zeptala se podrážděně, když viděla cizí ženu sedět u stolu v obýváku, kam jsme právě vkročili.

„Já jsem Viktorie, jsem Bohoušova spolubydlící,“ zvedla se hned a s přátelským úsměvem podala Evičce ruku, aby se pozdravily, „ráda tě poznávám… Bohouš o tobě moc hezky mluvil.“

Alena (47): Zdědila jsem starý dům po tetě a celá vesnice mě začala nenávidět. Důvod mě šokoval

Začala hrozně žárlit

Protože byly Evička i Viktorka podobné veselé povahy, myslel jsem si, že si budou rozumět, to jsem se ale spletl. Hned, jak jsme se po večeři zavřeli s Evičkou do mého pokoje, vyjela na mě.

„To jsem teda netušila, že bydlíš s holkou,“ zavrčela očividně podrážděně a založila si ruce na prsou, „a to je jako nějaká tvoje ex, nebo něco?“

„Ne, je to moje kamarádka od dětství… pocházíme ze stejné vesnice a oba studujeme tady, tak spolu bydlíme,“ pokrčil jsem rameny překvapeně, protože jsem si nemyslel, že jde o velkou věc. Ale Evička od toho momentu, od dne jedna, začala na Viktorku hrozně žárlit.

Klára (32): Jedny ztracené klíče mi změnily život víc než roky plánování

Nechtěla se o ní bavit

Neustále mě kontrolovala, co dělám, ptala se, jestli je Viktorka doma nebo jestli jsem tam sám. Kdykoliv, když jsem jí řekl, že je, trvala na tom, že přijede. Nesnesla, když jsem Viktorku vozil autem do školy a vždy chtěla, abych místo toho jel s ní. Vždy, když jsem Viktorku zmínil, protočila očima a řekla, že se o ní bavit nechce. V našem bytě ji vytrvale ignorovala a jako kdyby dělala, že tam ani není. Viktorka se snažila se s ní začít bavit, navázat s ní přátelství, jako kdyby to ale dělala jen a jen horší.

„Možná by ses mohla snažit víc bavit s Viktorkou,“ nadhodil jsem jednoho dne, když jsme spolu seděli v autě a jeli domů, „mrzí jí, že jsi k ní tak chladná.“

„Zato tobě by prospělo k ní být chladnější,“ ušklíbla se a podívala se na mě, „proč jí říkáš Viktorka, jako kdyby to byla nějaká tvoje… přítelkyně. Nějaký tvůj miláček. Je to až moc familiární.“

Pavel (42): Moje milenka se za týden vdává. Čeká, že zasáhnu, ale já to nedokážu

Prý skáču tak, jak ona píská

„Znám ji odjakživa, jsem na to zvyklý,“ pokrčil jsem rameny. V tu chvíli mi začal zvonit telefon a přišla mi od Viktorky hlasová zpráva.

„Ahojky Bohoušku, mohl bys mě prosím vyzvednout z tréninku? Ujel mi autobus a hrozně prší… děkuju moc, miluju tě!“ ozvalo se z telefonu. Okamžitě jsem se zařadil do odbočovacího pruhu a změnil naši trasu.

„Takže pro ni jedeš jako nějaký pes,“ spráskla ruce Evička a naštvaně zavrtěla hlavou, „prostě co řekne Viktorie, to je svaté. Vždycky děláš to, co ti řekne.“

„To není pravda,“ zamračil jsem se trochu dotčeně, „ale nechápu, proč bych pro ni nemohl zajet… vždyť prší, ona chudák někde mokne…“

„Jestli je tu někdo chudák, tak jsem to maximálně já,“ nenechala mě mluvit dál a rozčileně se na mě podívala, „už od momentu, co jsme se dali dohromady, jsem vedlejší. To ona je pro tebe hlavní, důležitá žena a já jsem jenom takový bonus. Mám pocit, že chodíš spíš s ní, než se mnou.“

Helena (54): Myslela jsem, že naše láska definitivně vyhasla. Manžel mě ale vyvedl z omylu dárkem, který mě rozplakal

Mám pocit, že se budu muset jedné z nich vzdát

A tak jsem se dozvěděl, jak moc silná a nenávistná žárlivost Evičky k Viktorce je. Upřímně mě to překvapilo, ale hlavně postavilo do hodně nevděčné pozice. Nevím, co mám dělat… Evička by byla nejradši, kdybych se s Viktorkou úplně přestal bavit, přerušil s ní jakýkoliv kontakt a odstěhoval se… jenomže já toho asi nejsem schopný.

Přeci jen ji vnímám jako sestru, jako nejbližšího člověka, co mám… Ne, že by byla moje přítelkyně na druhé koleji až za ní, ale Viktorku opravdu vnímám jako součást rodiny a nedokáži si představit, že bych ji po tolika společných letech odřízl. Zároveň ale nechci přijít ani o Evičku, protože si myslím, že je ta pravá a opravdu ji miluji… Nechci se vzdát ani jedné z nich… co když to ale nejde? Co když se musím vzdát lásky svého života, aby mi zůstala láska mého života?

Blažej (34): Své vztahy jsem řídil jako firmu. Pak mi jedna žena ukázala, jak je můj život prázdný

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].