Pavel (42): Moje milenka se za týden vdává. Čeká, že zasáhnu, ale já to nedokážu

Příběhy o životě: Moje milenka se za týden vdává. Čeká, že zasáhnu, ale já to nedokážu
Zdroj: Freepik

Pavel se zamiloval do svojí milenky a teď sleduje, jak se krátí čas jejich vztahu. Jeho láska je totiž zasnoubená a čeká ji svatba. Doufá, že se Pavel vzchopí a svatbu odvrátí. Jenže to je pro něj příliš velké sousto.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 09. 06. 2026 06:30

Jsem ženatý, ale poznal jsem úžasnou ženu. Máme spolu poměr na dobu určitou, blíží se totiž termín její svatby. Byla by ráda, kdybych se rozhoupal a slíbil jí, že se rozvedu. Zrušila by kvůli mě svatbu. Já to ale nejsem schopný udělat.

Láska na první pohled

Do Mariany jsem se zamiloval okamžitě. Hned jak vstoupila do dveří naší kanceláře. Holka, kterou měla na starost organizaci firemních akcí. Sympatická tvář, krásné oči a melodický hlas. Ale nejvíc mě dostalo, jak je vnímavá a empatická. Nemohl jsem ji vyhnat z hlavy. Měl jsem pocit, že mezi námi přeskočila jiskra.

Dost mi to připomínalo dobu, kdy jsem se seznámil s manželkou. A to už je tedy hodně dávno, skoro jsem na ten silný pocit zamilování zapomněl. Je to krásné a opojné a časem to člověku přestane chybět, tedy aspoň mně. Jenže jsem byl zamilovaný znovu a doma nám to zrovna nefungovalo.

Krizi jsme řešili tak, že jsme spolu vlastně moc nemluvili. Jen fungovali jeden vedle druhého a samozřejmě se podíleli na výchově dětí, jak jen to šlo. Nejsem na to pyšný, zachoval jsem se nečestně a Marianě se ozval s jasným úmyslem. Pozval jsem ji na rande a ona přijala. Byla to ta nejlepší schůzka, po dlouhých letech jsem se skvěle bavil. Jako bych ožil.


Holka na vdávání

Nějakou dobu jsme se vídali, jen tak nezávazně. Mariana byla zasnoubená a čekala ji svatba. „Po svatbě už toho necháme, mám nějaké zásady. I když se to nezdá,“ tvrdila a já jí věřil. Vlastně mi to tak vyhovovalo. Naše aférka měla nějakou „dobu spotřeby“ a já se tak nemusel zabývat tím, co bude dál.

Jenže termín svatby se blížil a já si stále víc uvědomoval, že nechci o Marianu přijít. A ona to měla stejně, zamilovala se. Několikrát mi naznačila, že věci můžou ještě proběhnout jinak. „Pořád je pro nás nějaká šance, záleží teď hlavně na tobě.“ Věděl jsem, co tím myslí, ale chtěla po mně příliš. Musel bych se hodně rychle rozhodnout, že odejdu od rodiny.

Slíbit Marianě budoucnost a nechat ji zrušit svatbu. Byly dny, kdy jsem to měl v plánu udělat. Sbalit si věci, najít malý útulný byt a začít znovu. Ale pak mi docházely všechny ty následky. Moje žena, se kterou jsme to ani nezkusili spravit. Zklamané děti. Všechna ta tíha zodpovědnosti za tolik lidí! A pak časem možnost poznání, že to třeba nebyl ten nejlepší nápad?


Jsem zamrzlý a nerozhodný

A tak jen sleduji, jak se dny krátí a za týden je veselka. Mariana je posmutnělá, ale snaží se vypadat, že ji to netrápí. Já vím, že jsem ji zklamal. To co s ní, jsem s nikým jiným nezažil. A stejně si ji nechám proklouznout mezi prsty. Potřeboval bych víc času.

Třeba rok, abych manželku pomalu připravil na možný konec manželství. Lépe se s Marianou poznal a děti zase trochu vyrostly. Já vím, zní to jako výmluvy. V první řadě jsem se do toho problému navezl sám. Jsem ale stejně vděčný za to, že jsem poznal ještě takovou skvělou ženu a zažil s ní krásné chvíle.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! u Davida Mattioliho

Vítejte! u Davida Mattioliho

Související články

Další články