Věra (58): Už žádné teplé večeře a uklízení po chlapech. Po padesátce jsem našla klid, který mi manželství nikdy nedalo

Příběhy o životě: Už žádné teplé večeře a uklízení po chlapech. Po padesátce jsem našla klid, který mi manželství nikdy nedalo
Zdroj: Freepik

Oznámení o rozchodu těsně před padesátkou bylo pro Věru koncem světa a sáhnutím si na psychické dno. O deset let později je ale všechno jinak. Zjistila, že život rozvedené ženy jí přinesl nečekanou svobodu, klid a čas na sebe.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 22. 05. 2026 13:30

Kdyby mi před deseti lety někdo řekl, že budu nejspokojenější jako rozvedená žena, nevěřila bych. Rozvod pro mě byl kdysi trauma. Konec života. Ztráta smyslu. Ale posledních pár let jsem naprosto spokojená.

Můj život po rozvodu

Těsně před padesátkou mi manžel oznámil, že odchází. V době, kdy nám děti vylétly z rodného hnízda. V době, kdy jsme měli peníze a čas začít se opět věnovat sami sobě. A najednou nebylo nic. Domov, který jsem s láskou vytvořila, jsme prodali. Já i bývalý manžel jsme si koupili byt a já se v něm cítila jako zavřená v kleci. Přiznávám, že asi dva roky po rozvodu jsem si hrábla na dno. Smutek střídala zlost.

Musela jsem si srovnat priority a vybudovat si nový život. Postavený nikoli na péči o rodinu, ale na péči o sebe. Děti si už žijí svůj život, ale kdykoliv měli čas, přijeli se podívat. A já tu pro ně vždy byla. Naštěstí žijeme v době mobilních telefonů, a tak je vzdálenost relativní. Dokonce mám hezký vztah i s bývalým manželem a občas zajdeme na kávu. Takže naše rodina funguje v nějaké formě dál a já to vidím jako výhru. S dětmi se scházíme v kompletní sestavě a ony to pozitivně kvitují.

Hýčkám samu sebe a vidím to jako výhru

Naučila jsem se chodit pravidelně ke kadeřníkovi, na kosmetiku, manikúru i pedikúru. Jednou za měsíc si dopřeji i masáž. Rozmazluji se. Jezdím na dovolené s kamarádkami nebo s partou nezadaných známých na výlety. Občas jdu do kina nebo si lehnu doma s knihou v ruce. Prostě si užívám a dělám jen to, co mě těší. Se smutkem v očích pozoruji svou kolegyni Petru v zaměstnání. Jsme stejně staré. I ona je ve věku, kdy tělo nic neodpustí. Jedna probdělá noc je druhý den znát.

Petra doma dělá otroka své rodině. Dospělému synovi, který využívá její péče. Manželovi, který ji podvádí na každém kroku a ví, že mu to manželka vždy odpustí. Petra je sama na péči o dům a rozlehlou zahradu. Je to ona, kdo jako jediná udržuje rodinný majetek v čistotě. Petra je věčně zamračená. Nemá z ničeho radost. „Jak se můžu radovat, když vím, že mě čeká dlouhý seznam úkolů? A nikde není konec. Furt dokola to samé,“ postěžovala si.

Rady, které kolegyně nechce slyšet

Petře rozhodně neradím, aby se rozvedla. Ale snažím se ji nasměrovat, aby její nevěrný manžel a líný syn nebyli jejím středobodem vesmíru. Aby uměla říct dost. Aby nedělala služku dvěma dospělým lidem. Aby uměla vyrazit s kamarádkou na kávu a nepospíchala domů. Nebo jela na dovolenou k moři a netrávila svůj volný čas tím, že dohání resty v domácnosti.

Děsí mě Petřiny psychické stavy, když přijde unavená do práce a půl hodiny sedí a dívá se z okna. Aby se uklidnila, aby se nadechla a přepnula mozek do pracovního režimu. Petra moje rady nebere vážně a nepřemýšlí nad tím, co se jí snažím říct. Kam se ji snažím nasměrovat. Ale je to každého věc, jak bude žít. Jestli chce Petra dělat služku a svůj život zahodit pro někoho, je to její věc. Ale já bych svůj život nevyměnila za nic na světě. Je mi dobře.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Související články

Další články