
Marta není závistivá, jen se musí vypořádat s tím, že její kolegyně Eva se zamilovala. Ze spolehlivé kolegyně se během měsíce stal snílek. Nevyspalá, věčně na mobilu a nezodpovědná.
Možná jsem se kdysi chovala stejně, ale to mi bylo osmnáct a chodila jsem do školy. Možná jsem dělala těžkou hlavu rodičům, jestli odmaturuji. Ale to jsem byla mladá.
Začátky vztahu jsou krásné a opojné
Vdávala jsem se ve dvaceti po dvouletém vztahu. Už ani nevím, co je to být zamilovaná a mít motýly v podbřišku. Samozřejmě mám manžela ráda a miluji ho. Dovolím si tvrdit, že máme krásný vztah, ale je prostě jiný. Jsme spolu od střední školy, vychováváme dvě děti, postavili jsme dům a to všechno nás posílilo. Ale taky nás posunulo do jiné etapy života.
Už nejsme zamilovaní a netrávíme noci žhavým milováním. Jsme kamarádi, jsme rodiče, jsme partneři a manželé v dlouhodobém vztahu. Když na sebe máme chuť jednou týdně, vnímáme to jako krásné období. Většinou padáme únavou hned, jak děti usnou, a na milování máme chuť tak jednou do měsíce. Holt realita běžného života dvou unavených rodičů.
Kolegyně z práce je nesnesitelná
Asi šest let pracuji v menší rodinné firmě. Je nás málo a všichni máme dost práce. Sedím v kanceláři s kolegyní Evou. Před několika lety se rozvedla a já od svého nástupu sleduji její snahu najít životního partnera. Eva byla vždy nad věcí, brala muže jako někoho na pobavení. Její osobní život nezasahoval do toho pracovního.
Já jsem pracant. Jsem svědomitá a mám ráda, když se mohu na kolegy spolehnout. To do nedávna platilo i o Evě. Na čem jsme se domluvily, tak to bylo. Je to kolegyně, se kterou úzce spolupracuji a naše pracovní náplně se prolínají. Moje práce navazuje na Evinu a naopak. Jenže Eva se zamilovala a stal se z ní blázínek.
Kolegyně má na očích růžové brýle
„Marti, já jsem tak nevyspalá. Milovali jsme se do dvou hodin. Pak jsme na chvíli v objetí usnuli, ale asi za hodinu jsem cítila, že mě miláček opět vzrušuje. No a pak najednou byl čas vstávat. Zase jsem spala asi dvě hodiny. To nemůžu dlouho vydržet,“ zasnila se Eva. Pak psala svému miláčkovi textové zprávy a proběhl i jeden zamilovaný hovor.
Já v sobě opět cítila zlost a napětí. Práce stála, ač jsem toho dost dělala i za Evu. Moji kolegyni prostě práce nezajímala. Její mozek byl úplně mimo, ač to je dospělá žena. Nevím, jak dlouho toto pracovní klima vydržím. Řeč s Evou není. Nechci svou frustraci řešit u vedení, ale asi budu muset. Irituje mě, že nemohu v klidu pracovat. Jsme tým a jeden článek momentálně dlouhodobě nefunguje. A to mě vadí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




