Mirka (36): Už nikdy nebudu vařit pro kolegyně. Po měsíci nervů a drbů raději jím zase sama

Mám ráda zdravou stravu. Hlavně pestrou. V mém jídelníčku nechybí maso, mléčné výrobky ani zelenina. Pochutnám si na ovoci a nepohrdnu ani oříšky. Ale všeho s mírou. I kolegyně vyznávají stejný životní styl. Nenápadně sledujeme své jídelníčky a shodly jsme se na tom, že se stravujeme podobně.

Kateřina (47): Pokaždé když potkám kolegyni s manželem, je mi úzko. Je to typický manipulátor

Nápad, který se zdál být ideálním

„Holky, nevím, jak vy, ale já si doma vařím jen sama pro sebe a ostatním musím vařit jídlo jiné. Nikdo mi moje saláty a jídla z luštěnin nejí. A tak mě napadlo, co kdybychom si vaření rozdělily? Je nás pět, je to jednoduché. Každá budeme vařit jeden den v týdnu. A jídlo přineseme ostatním. Ve finále ušetříme hromadu času. A vlastně se budeme cítit, jako bychom zašly do restaurace. Jídlo připravené někým jiným chutná nejlíp,“ navrhla kolegyně.

Zjistily jsme, že to máme všechny doma podobně. Všechny vaříme typická česká jídla pro děti a manžela. Pro sebe potom lehký oběd na druhý den do práce. Nápad jedné z nás nám všem přišel geniální. A okamžitě jsme si zorganizovaly pravidla. Každá jsme měly přidělený jeden den v týdnu, kdy doneseme jídlo pro celou kancelář. První týden byl úžasný. Všechny jsme byly spokojené a usměvavé.

Kateřina (32): Myslela jsem si, že stejný původ nás s kolegyní sblíží. Opak byl pravdou

První problémy na sebe nenechaly dlouho čekat

Jenže potom začala probublávat nespokojenost. Pokoutně. Začalo se pomlouvat. V kuchyňce mě odchytila kolegyně a potichu mi špitala: „Hele, dneska to jídlo, to stálo pár korun. Levné suroviny a ani toho nebylo moc. Jsem hodinu po jídle a už mě honí mlsná.“ Druhý den mě na toaletě zastavila jiná kolegyně a ptala se mě na názor, jak mi chutnalo jídlo. Vařila ho kolegyně jiná a opět se nezavděčila všem.

„Já když vařím, tak kupuji potraviny v bio kvalitě a ta mrkev, co v jídle byla, ta byla nějaká unavená. Všimla sis toho? Takhle jsem si to nepředstavovala, abych jedla zeleninu, co je na konci doby použitelnosti,“ remcala kolegyně. Jen jsem se usmála a hlavou mi běželo jediné. Co asi kolegyně říkají o mém jídle. Nicméně já jsem se snažila do jídla investovat, a tak jsem jídlo zdobila granátovým jablkem nebo exotickým ovocem.

Daniela (52): Kolegyně si sama posílá květiny do práce. A pak se vytahuje, jak po ní muži šílí

Po měsíci náš společný projekt skončil

„Holky, dozvěděla jsem se, že mě pomlouváte. A to se mě dotklo. Zeleninu mám od rodičů. Je vypěstovaná doma. Je to to nejlepší, co může být. Vejce mám od slepiček, co běhají po zahradě. A vidím, že se člověk nezavděčí. Prostě opět zvítězila ženská vlastnost, ve které jsme přebornice. Pomlouvání. Končím. Nemám za potřebí někomu dokazovat, kolik mě jídlo stálo nebo kde jsem vzala suroviny,“ uzavřela kolegyně.

A vlastně jsem asi ráda. Bylo fajn, když jsem čtyři dny v týdnu nemusela řešit svůj oběd. Ale na druhou stranu jsem byla pod stresem, abych donesla jídlo, které kolegyně vyhodnotí jako přijatelné. A to byl nadlidský výkon. Takže nadšení opadlo přesně po měsíci a už si opět vaříme každá jídlo jen pro sebe. Je to škoda, ale dlouhodobě by pomlouvání zničilo naše vztahy na pracovišti. Holt ženy berou vše moc vážně.

Kateřina (32): Myslela jsem si, že stejný původ nás s kolegyní sblíží. Opak byl pravdou

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].