
Beata byla předvolána k vedoucímu, aby s ní probral slova odchozí kolegyně Tamary. Ta totiž Beatu nehezky pomluvila. Byla to právě Beata, která se jako jediná s kolegyní bavila a nepomlouvala ji. Pro dobrotu na žebrotu.
Kolegyně Tamara byla evidentně žena mnoha tváří. Dlouho mě nikdo takto nerozčílil jako ona. Tamara nebyla v kolektivu oblíbená a já jediná jsem s ní chodila na polední pauzu.
Sebereflexe není pro každého
Tamara byla negativně založená. Když oslavila padesáté páté narozeniny, tak do zaměstnání nepřinesla ani chlebíček. Hlavně, že když někdo něco slavil, byla mezi prvními, kteří si pochutnávali na občerstvení. Tamara ráda pomlouvala a byla konfliktní. Uměla nehezky rýpat. Z těchto důvodů nebyla oblíbená v kolektivu. Nikdo se s ní nebavil.
Mých osm kolegyň a kolegů si od Tamary drželi odstup. Tamara to špatně nesla a přisuzovala to své výjimečnosti. Jednou mi dokonce řekla: „Víš, mám to celý život. Nikdy nezapadnu do kolektivu. Lidi nemají rádi upřímnost, chytrost a chování dámy.“ Tím si vysvětlovala své problémy v kolektivu. Nebylo jí divné, že je to opakující se záležitost. Stačilo jí jednoduché řešení. Ona za nic nemůže.
Moje citlivá povaha mi je na škodu
Jednou jsem vlezla k Tamaře do kanceláře a zdálo se mi, že je Tamara nějaká divná. Měla skelné oči. Když jsem se zeptala, co jí je, odpověděla: „Opět jsem byla cílem útoku. Opět jsem narazila na svůj problém. Tak se tady lituji“. Usmála se na mě a mně jí bylo najednou líto. Ve slabé chvilce jsem Tamaře nabídla, že spolu můžeme vyrazit na oběd. Během polední pauzy jsem zjistila, že když Tamara chce, hovor s ní je příjemný.
Udělala jsem z našich obědů tradici a dvakrát do měsíce jsme spolu vyrazily. Měla jsem zásadu. S Tamarou jsem se nebavila o ostatních ze zaměstnání a moc jsem nepouštěla informace ze soukromí. A pak dala Tamara výpověď. Asi týden na to si mě zavolal šéf, abych mu vysvětlila své chování. Prý jsem svých chování způsobila, že se Tamara rozhodla ukončit pracovní působení v naší firmě.
Dlouho mě nikdo nepodrazil tak jako kolegyně
Dívala jsem se na šéfa a na pár vteřin mi došly slova. „Pane vedoucí, jsem velice překvapená, co mi tu říkáte. Já jsem byla jediná z kolektivu, která se s paní Tamarou bavila. Pravidelně jsme spolu chodily na oběd. Vím, že měla problémy zapadnout do kolektivu, ale nejsem si vědoma toho, že by se na oddělení dělo něco nepatřičného. Na konflikt musí být dva. A paní Tamara nebyla zrovna pozitivně naladěná,“ uzavřela jsem svá slova.
Vedoucí mi potom řekl, že paní Tamara při odchodu uvedla, že jsem to byla právě já, kdo v ostatních podněcoval nenávist vůči její osobě. Že se snažila se mnou vyjít, ale marně. Odcházela jsem od šéfa jako opařená. Nikdy v životě jsem nikomu neublížila. V kolektivu jsem oblíbená a vyjdu s každým. O Tamaře jsem nikdy neřekla jediné ošklivé slovo. Říkám si, že je to především ona, co má problém sama se sebou. A bude to ona, kdo bude opět v dalším zaměstnání nespokojená. Ale nikdy mi nikdo neublížil tak zákeřně, jako Tamara. Velké zklamání ohledně její osoby jsem zažila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].