
Zita nastoupila do nového zaměstnání a hned se setkala s intrikami od svých kolegyň. Naštěstí jejich jednání brzy prokoukla a zachovala se čestně.
Vždy jsem měla spíše muže za kamarády. Podvědomě se od mládí vyhýbám ženskému světu. Je mi mezi ženami nepříjemně. Vadí mi naše povaha. Dokážeme být kruté, dokážeme plánovat intriky, pomlouvat a štvát se proti sobě.
V životě mám štěstí na dobré kamarádky
Samozřejmě jsem se stokrát spálila a investovala svůj čas do kamarádských vztahů, které nebyly upřímné a které nikam nevedly. Během života jsem prožila nejedno zklamání, kdy jsem se musela rozloučit s kamarádkou, která mi za zády škodila nebo mě pomlouvala. Naštěstí mě to vždy posunulo dál a já cítila, že ta bolest byla pro něco dobrá. Moje rozhodnutí mi něco vzalo, ale často i něco dalo.
Takže jsem si vyfiltrovala tři kamarádky, které jsou mi vším. Jsou to ženy, které mi jsou vzácné. Pro které klidně o půlnoci vstanu z postele a pojedu přes celou republiku, kdyby bylo třeba. Jsou to ženy, které mi dokážou nastavit zrcadlo. Umí mi poradit, umí mi vynadat, umí mě zkritizovat, ale taky pochválit. A hlavně vím, že to se mnou myslí dobře. To samé jim nabízím i já. Jsme čtyřka, která se má ráda a podporuje se.
Nové zaměstnání je semeništěm špatných vlastností
Před několika měsíci jsem nastoupila do nového zaměstnání. Jedná se o převážně ženský kolektiv. Už první den jsem si všimla, že pár mých kolegyň bude mít povahu, se kterou budu mít problém. Ale nechtěla jsem dát na první dojem, a tak jsem se snažila s nimi navázat přátelské vztahy. Jenže křivý člověk je křivý za všech okolností. Je jedno, zda se k němu člověk chová dobře nebo neutrálně. Křivý člověk je naprogramovaný na jedinou věc, a to je někomu škodit.
A tak se stalo, že za mnou začala chodit jedna kolegyně a neustále pomlouvala jinou kolegyni. Nebylo rozhovoru, aby na dotyčnou něco neprozradila a požadovala, abych ji na situaci řekla svůj názor. Jenže já takové taktiky znám, a tak jsem pokaždé mlčela. Aby toho nebylo málo, stejnou strategii na mě začala zkoušet i jiná kolegyně. „Co říkáš na dnešní poradu? Tam to byl zase výkvět moudrosti, co?“ snažila se ze mě vytáhnout něco kolegyně.
Ženy si umí poradit za každé situace
Jelikož nepomlouvám, tak kolegyním nezbylo nic jiného, než si začít vymýšlet. To znamená, že já neřekla nic a stejně to bylo jedno. Kolegyně mi do úst vkládaly slova, co jsem nikdy neřekla. Většinou jsem měla někoho pomluvit nebo o někom říct nějakou nelichotivou poznámku na jeho inteligenci nebo vzhled. A najednou jsem si uvědomila, že se mnou díky dvěma kolegyním nemluví polovina kolektivu.
Musela jsem přistoupit k razantnímu kroku. Když jsme se rozcházeli z porady, požádala jsem své kolegy o chvíli času. „Omlouvám se, ale nesou se tu po firmě o mě takové pomluvy. Chci vám říct, že zásadně nepomlouvám. Setkala jsem se tu opakovaně s tím, že někdo někoho přede mnou pomlouval a já mlčela. A stejně to ta dotyčná drbna otočila proti mě. Chci s vámi se všemi vycházet dobře a pomluvy mi jsou cizí. Takže doufám, že časem zjistíte, jaká opravdu jsem a nedáte pomluvy,“ hájila jsem se a doufala, že to pomůže. Zatím se nic nezměnilo a dotyčné kolegyně dál hrají svoji hru.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




