
Kateřina je šťastně rozvedená. Má radost ze života a neustále úsměv na tváři. Její kolegyně z práce je naopak věčně unavená žena. Kateřina přesně ví, proč tomu tak je. Její manžel ji psychicky ničí...
Měsíce jsem přemýšlela, proč je moje kolegyně Ida neustále smutná. Tichá ustrašená žena, co pije jednu kávu za druhou. S výmluvou, že je v menopauze a nepoznává se. Možná tomu tak částečně je, ale především za to může její manžel.
Pociťuji lehkost bytí a je mi fajn
Můj bývalý manžel byl pohodář. Byla s ním legrace. Možná až moc. Protože neudržel své choutky na uzdě a po čtyřicítce začal honit mladé slečny. Asi si chtěl ještě něco dokázat. Nevím. V klidu jsme se domluvili, že se rozvedeme. Netvrdím, že mě to negativně nezasáhlo, ale než se trápit a bojovat o něco, co zachránit nelze, udělali jsme nejlepší možné rozhodnutí. Ušetřili jsme si nehezké konce plné hádek.
Nejsme s bývalým manželem kamarádka, ale tím, že jsme to nenechali zajít příliš daleko, jsme schopni zajít na kávu a probrat to, co nás spojuje. A to jsou naše skoro dospělé školou povinné děti. Takže komunikujeme, fungujeme a pomáháme si. Já občas bývalému manželovi upeču bábovku, kterou miluje a evidentně mu ji nikdo nepeče. A on mě občas něco opraví doma. Ideální stav. Z minulosti jsme si vzali to dobré a špatné nechali za námi.
Do práce chodím vždy s úsměvem
Život mě baví. Mám ráda svou práci, kam se těším. Když si odpracuji svoje, čas si organizuji podle nálady. Někdy kino, někdy výstava, kamarádky, občas nějaký milenec. Ale vždy je to tak, jak chci já. Tak, aby mi to přinášelo potěšení a radost. V kanceláři se mnou sedí kolegyně Ida. Je to smutná osoba. Ač se jí snažím dodat trochu energie, nedaří se mi to. Ida je uzlíček neštěstí.
Svádí to na menopauzu. Na starosti s domácností. Ale já vím své. Vím to od prvního okamžiku, kdy jsem spatřila jejího manžela. Vysoký, šedivý muž s nepříjemným výrazem ve tváři. Takový ten typ akurátního člověka. Typ, co ví vše nejlíp. Typ, co je nejchytřejší na světě. Tyran, co šikanuje své okolí, aby si zvednul sebevědomí. Během několika minut přede mnou Idu urazil. „Ido, jak ty můžeš pracovat v kanceláři, když neumíš ani zalít hrnek s čajem?“ pronesl arogantním tónem. Ida se na něj plaše usmála a donesla mu čaj, zatímco se bavil se mnou.
V osobním životě bych tohoto muže nesnesla
S Idou se pravidelně vídám v potravinách. Několikrát tam s ní byl i její manžel. Sekýroval ji a Ida lítala po obchodě. On stál u košíku a diktoval. U pokladny stál jako páv. Vzpřímeně, s hlavou vztyčenou a díval se do okolí. A Ida nandávala zboží do tašek. Pak manžel zaplatil a Ida mu poděkovala. Měla jsem z toho výjevu husí kůži. Fuj. Nedivím se, že je Ida věčně bez energie.
Její manžel z ní tu energii musí neustále vysávat. Ida musí být dlouhodobě pod stresem, který si vybírá svou daň. Jsem si jistá, že Ida svého manžela doma obskakuje, veškeré povinnosti jsou na ní a on je věčně nespokojený. Tento typ lidí nejsou spokojení sami se sebou, natož s ostatními. Nechci se do jejich života montovat, ale jsem rozhodnutá Idě naznačit, jak na mě její manžel působí. Jsem ráda za svůj život a svůj klid.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




