Arnošt (30): Moje přítelkyně byla krásná a chytrá, ale v jedné zásadní věci jsme se míjeli. Rozchod pro mě byl jediné řešení

Martu jsem potkal jsem ji na zápase volnočasového florbalu, kde jsem hrál s přáteli a ona zde dělala rozhodčí. Dali jsme se do řeči a okamžitě si padli do oka.

Zdena (62): Z přítele jsem vykřesala chlapa snů. Po šedesátce mě ale odepsal jako staré zboží

Chtěl jsem jí připravit luxusní večeři

Stačilo několik rande a věděl jsem, že Marta je ta pravá. Byla vtipná, chytrá, krásná… Po několika týdnech vídání se jsme spolu začali chodit. Byl jsem neskutečně šťastný, už pomalu tři čtvrtě roku jsem byl sám a neskutečně mi chyběla ženská společnost. Těšil jsem se na společné večery u televize, společné vstávání, cesty do kaváren, procházky, venčení psa…

Ze všeho nejvíc jsem se ale těšil, až budu moct svojí drahé polovičce vařit. Byl jsem kuchař, pracoval jsem v luxusním bistru v Praze a na svůj kulinářský um jsem byl patřičně hrdý. Vaření bylo mou tajnou zbraní na ženy a vždy jsem jím udělal největší dojem.

Cítil jsem se tedy vyloženě natěšený, když jsem pozval Martu ke mně domů a řekl jí, že jí připravím večeři. Udělal jsem to nejlepší, co dovedu – luxusní krevetový předkrm a cibulovou polévku po francouzsku, jako hlavní chod steak se zeleninou a rustikálními bramborami a jako dezert čokoládové soufflé s domácí zmrzlinou. Vše jsem si pečlivě předpřipravil, usadil Martu v obýváku a začal se servírováním.

Jana (42): Švagrová bere smrt mého bratra jako příležitost k bezhlavému utrácení. Syna odkládá k babičce

Nic z toho, co jsem připravil, nechtěla

„Jé, já jsem ti to zapomněla říct,“ strnula Marta, když jsem před ni položil první chod, „ale já nejím mořské plody. Žádné. To si asi nedám, jestli ti to nevadí.“

„Ne, nevadí,“ zamrkal jsem překvapeně. Na dámy většinou udělaly mořské plody dojem… Naservíroval jsem jí tedy jen polévku. Té trochu ujedla, pak se ale omluvila, že jsou v ní až moc velké kusy cibule. Prý není zvyklá na tak výrazné ingredience.

„Můj steak ti určitě zlepší chuť,“ mrkl jsem na ni a s velkým očekáváním začal připravovat maso. Marta se na mě skepticky dívala.

„Promiň, Mirku, ale… mně asi bude stačit ta zelenina a brambor. Maso takhle moc nemusím… a nedávej mi ani žádnou omáčku, ani výpek. Prostě jenom suchou zeleninu a brambor.“

Veronika (34): Manželovo ego neuneslo můj kariérní úspěch a vysoký plat. Opustil mě

Byl jsem přesvědčený o tom, že jí bude chutnat

„Aha,“ řekl jsem zklamaně a překvapeně, „ale to z toho moc mít nebudeš…“

„To nevadí,“ usmála se na mě povzbudivě, „já na jídlo stejně moc nejsem.“

Nakonec si nedala ani dezert a můj večer byl celý pokažený. Myslel jsem, jaký na ni udělám dojem, jak zazářím, a místo toho mi zůstala plná kuchyň jídla, o které nestála. Rozhodl jsem se ale neklesat na mysli a pozval ji na jídlo i následující týden. Byl jsem přesvědčen o tom, že jí prostě ukážu, že umím vařit dobře, a že na mém jídle si i přes svou vybíravost pochutná.

Sáhl jsem po tradiční české kuchyni a uvařil svíčkovou s karlovarským knedlíkem, hustý hovězí vývar, upekl jsem štrůdl a dukátové buchtičky. Byl jsem si jistý, že tentokrát nezklamu… To jsem se ale šeredně spletl. Svíčková byla na Martu moc tučná, krému na buchtičkách se prý štítí, ve vývaru nechala knedlíčky a dala si akorát štrůdl.

Milada (61): Víkend s vnukem skončil šokem. Stačil jeden telefonát a můj byt byl vzhůru nohama

Prý jí stačí kuře s rýží

„Já prostě nejsem moc gurmán,“ krčila rameny, když viděla, jak jsem frustrovaný, „vařím si jednoduše, dietně… jím nejčastěji kuře s rýží, občas si dám třeba tortillu nebo těstoviny… není to nic špatného na tebe, jen kulinářství prostě moc neocením.“

„Kuře s rýží, tak to je skvělé,“ odfrkl jsem si a zajel si rukama do vlasů, „takže až spolu budeme bydlet, tak budeme jíst jako chudí studenti na koleji.“

„Na to jsem prostě zvyklá,“ pokrčila rameny, „radši investuji do něčeho jiného, než je luxusní jídlo a drahé ingredience.“ Jídlo je podle mě jako palivo. Jenom nás má napájet.„

Petr (44): Zápis do školy je zkouška mých nervů. Manželka chce pro syna odklad, já vybral elitní školu

Nemohu být s někým, pro koho nemůžu vařit

Ačkoliv Marta byla skvělá žena, po této větě jsem věděl, že náš vztah nemůže pokračovat dál. Já jsem jídlo miloval, byl jsem gurmán a potřeboval jsem někoho, pro koho bych mohl vařit, koho by těšil můj kulinářský um a kdo by mou kuchařinu obdivoval. S kým bychom se mohli rozplývat nad lahodnými chutěmi a užívat si dobrého jídla. A to by s Martou rozhodně nešlo. Rozhodl jsem se tedy, že bude nejlepší se rozejít. Myslím, že mé pohnutky nepochopila, ale nedá se nic dělat. Jídlo je v mém životě velkou láskou a nehodlal jsem se ho pro ženu, co si vaří jen rýži, vzdát.

Izabela (37): Manžel mi kontroloval každou účtenku. Nové ponožky jsem musela ukrýt mezi zeleninu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].