Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Lucie věděla, že mají ve vztahu krizi. Ale neměla ponětí, že přítel už plánuje rozchod a rozjel si profil na seznamce. Kdyby se na ní nepodívala, dostala by košem. Takhle mohla začít jednat sama.
Zjistila jsem, že má můj přítel nový profil na seznamce. Nelenil a rozhodl se hledat novou slečnu s tím, že právě ukončil vztah. Tedy, ten náš, jak jsem pochopila. A to jsem nehodlala dopustit. To já opustím jeho!
Nakoukla jsem, kam jsem neměla
Nebývala jsem typ ženy, která by prohlížela partnerovi telefon nebo pátrala po jeho tajemstvích. Vždycky jsem si zakládala na důvěře. Jenže jedno odpoledne, když jsem se nudila v tramvaji, mě napadlo projít si starý profil na seznamce, který jsem kdysi dávno měla. Ne kvůli sobě – jen ze zvědavosti, jak se ta aplikace změnila.
Otevřela jsem ji a zůstala zírat. Mezi doporučenými profily se objevil obličej, který bych poznala kdykoli a odkudkoli. Můj přítel David. Říkala jsem si, že je to asi chyba. Profil byl totiž nový, založený před pár dny. Fotka, kterou jsem mu sama pořídila na výletě. A krátký popis, který byl až bolestivě výstižný: „Hledám změnu po vztahu. Otevřený novým začátkům.“ Chvíli jsem jen seděla s telefonem v ruce a doufala, že je to nějaký omyl. Falešný účet. Někdo cizí, kdo použil jeho fotku. Ale čím déle jsem se dívala, tím víc mi docházelo, že tohle je skutečné.
Večer jsem ho zkoušela nenápadně oťukávat. „Co kdybychom příští léto jeli na dovolenou někam dál? Třeba do Portugalska?“ Jen pokrčil rameny. „Nevím, to je strašně daleko. Kdo ví, co bude.“ Podruhé mě píchlo u srdce, ale snažila jsem se tvářit klidně. Došlo mi, že mě už odepsal. Další dny jsem začala vnímat věci, které mi dřív unikaly. Vyhýbal se plánům na příští rok – mluvil neurčitě, jako by se bál cokoli slíbit. Když jsem nadhodila, že bychom si mohli pořídit psa, což jsme ještě před časem plánovali nadšeně oba, jen mávl rukou: „Teď ne. Nehodí se to.“ A tím to utnul.
Mělo mi to být jasné
Večer se zavíral v pokoji s notebookem. Říkal, že pracuje, ale já věděla, že to není práce, co ho zaměstnává. Připadala jsem si jako někdo, kdo stojí před zamčenými dveřmi a na druhé straně už nikdo nechce odemknout. Myšlenka, že čekám na vlastní rozchod, mě začala dusit. Nemohla jsem jen sedět a čekat, až si nade mnou umyje ruce a začne „nový začátek“ s někým jiným.
Jedno ráno jsem se na sebe podívala odhodlaně do zrcadla a rozhodla se. Pokud chce odejít, tak ať. Ale ne dřív, než to ukončím já. Když přišel domů, sedl ke mně na gauč, jako by se nic nedělo. „Dneska jsem měl docela náročný den,“ začal. Přerušila jsem ho. „Davide… musíme si promluvit.“ Zmínila jsem, že nám to nefunguje a asi máme už dlouho krizi, kterou jsem přehlížela.
Zvedl oči a na vteřinu jsem v nich zahlédla přesně to, co jsem čekala – úlevu. Uvědomila jsem si, že na tuhle chvíli čekal. Možná doufal, že to udělám za něj. „Myslím,“ řekla jsem pomalu, „že by pro nás oba bylo lepší… dát si od sebe pauzu. Nebo spíš se rozejít.“ Neřekl ani slovo na protest. Jen přikývl. A to definitivně potvrdilo, že jsem udělala správně.
Ulevilo se mi
Když odešel, zavřela jsem za ním dveře a došlo mi, že jsem vlastně zachránila sama sebe. Ne před rozchodem, ten by přišel tak jako tak. Ale před pocitem, že mě někdo odsunul jako nepotřebnou věc. A i když to bolelo, byla v tom zvláštní síla – vědomí, že jsem se rozhodla já. Ne on.
Taky mi došlo, že jsem schválně nebrala na vědomí fakt, že nám to neklape. Lepila bych vztah dovolenou, pejskem a kdo ví čím. Pak by to bylo jen delší a bolestnější. Nepřeji Davidovi nic zlého, přestože profil na seznamce byl podle mě ránou pod pás. Příště chci ve vztahu víc upřímnosti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
