
Tereza se za své názory nestydí. Klidně své rodině prozradila, že si vybrala hotel jen pro dospělou klientelu. Jediné, co Tereza nedokázala ovlivnit byla cesta letadlem. A tu bohužel protrpěla.
Jsem unavená z práce. Psychicky. Pracuji s lidmi a kdo to zná, tak mi dá za pravdu. Poslední dobou převažují lidé nepříjemní, nerudní a hulváti. Proto jsem se rozhodla, že odletím na dovolenou sama.
Vidina odpočinkové dovolené mě nadchla
Koupila jsem si zájezd u cestovní kanceláře a doma to rodině jen oznámila. Manžel jezdí s kamarády pravidelně na sportovní pobyty, takže jsem necítila povinnost to předem s nikým konzultovat. Dospělý syn s námi sice žije, ale studuje vysokou školu a nepotřebuje mou péči. A tak jsem se začala těšit. „Jen ticho, kniha, relax a jídlo,“ usmívala jsem se.
V den odletu mě manžel odvezl na letiště a popřál mi hezkou dovolenou. Na letišti jsem si dala kávu a cítila, jak mi v žilách kolují samé endorfiny. Moje skvělá nálada mě opustila, když si v letadle vedle mě sedla maminka s malým děckem a přes uličku její manžel s druhým. Ještě jsme se neodlepili od země a už jsem měla dětské nohy položené na stehně.
Čtyřhodinový let mi vysál zbytek energie
Přesně dvacet minut jsem vydržela dětské kopance do nohy. Vzteklé dítě mě bouchalo svou nožkou do stehna a maminka dělala, že to nevidí. „Můžete, prosím, zklidnit svého synka? Kope do mě a je mi to nepříjemné,“ požádala jsem ženu. Ta mi odsekla, že syna bolí uši a že bychom měli být tolerantní.
„Je to malé dítě. Nic vám nedělá. To nemůžete ani cítit. Evidentně jste jednou z těch, co by byly nejraději, kdyby byly matky zalezlé s dětmi doma a nevystrčily nos,“ pronesla žena dostatečně nahlas, aby to slyšel i její manžel. Okamžitě své ženě přišel na pomoc. Začal situaci řešit. Obhajoval svého syna i svou ženu.
Moje nervy byly na pochodu
Dítě se naštěstí po zásahu otce zklidnilo a já se v duchu modlila, ať jsme na místě. Ignorovala jsem, že po mně jezdil autíčkem, dokonce jsem si s ním i chvíli hrála. Četla jsem mu z knihy pohádku. Přešla jsem i flek na kalhotách od jeho špinavých ručiček. Jeho matka totiž měla hloupý nápad a dala svému synkovi čokoládu.
Chlapec si otíral ruce nejen do mě, ale i do své matky a sedadla. Když jsem odcházela, otočila jsem se k ženě a upřímně jsem jí dala nevyžádanou radu: „Víte, máte pravdu. Ve vašem případě bych byla radši, kdybyste byla se svými dětmi zavřená doma.To dítě za to nemůže. Za jeho chování můžete vy. A vy na výchovu absolutně nestačíte.“ Otočila jsem se a těšila se do hotelu pro dospělou klientelu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




