Gabriela (38): S manželem jsme si udělali romantický výlet do Ameriky. Jenže cesta se změnila v noční můru

Když jsem byla svobodná a dívala se na seriál Sex ve městě, snila jsem o tom, že metropoli, která nikdy nespí, navštívím taky. Jenže mi mé plány neustále něco nabourávalo. Poznala jsem Davida, měli jsme svatbu, porodila jsem dvě děti, spláceli jsme hypotéku a starali se o nemocnou tchyni.

Klára (42): Dovolená v Anglii se změnila v horor. Švagrová nás ubytovala mezi odpadky a manžel se mě při hádce nezastal

Až minulý rok se na mě usmálo štěstí

Děti jsou už v pubertě, konečně jsme bez dluhů, a tak jsme si s Davidem řekli, že je na čase si začít plnit sny z mládí. David je moje zlatíčko. Je to chlap, který je mi po celý život oporou a bezvadným manželem. A tak i teď dal na výběr mně. Ať já vyberu, kam bych chtěla jet. Jelikož mě David zná už osmnáct let, dobře věděl, kam poletíme. „Věděl jsem to, a už nějakou dobu sleduji letenky do New Yorku a ubytování v místě,“ usmál se.

Těšila jsem se jako malá holka. Deset dní v říjnu v této metropoli. To bylo víc, než o čem jsem kdy snila. A navíc s mou životní láskou. Naplánovala jsem program do poslední minuty. Ale musím říct, že rozpočet rostl do astronomických výšek. Ubytování ve čtvrti Manhattan nás finančně vysálo. Ani cena letenek nebyla podle našeho očekávání. Nechtěli jsme trávit mnoho času na cestě, a tak jsme si museli připlatit za přímý let. Bohužel už nezbylo, abychom si koupili lepší sedadla v letadle. Musela nám stačit ekonomická třída.

Markéta (43): Na lyžích jsem se cítila jako nešika. Polibek na lanovce mi ale úplně změnil život

Hororová cesta z nás vysála energii

Hned po deseti minutách, co jsme seděli v letadle, jsme si uvědomili, že se nám sedí velice nepohodlně. Já i manžel jsme vysocí lidé. Štíhlí, ale máme dlouhé nohy. A tak jsme seděli a měli pocit, že jsme namačkaní jako sardinky. Kolena se nám dotýkala sedadel před námi. „To vydržíme. Devět hodin uteče. Prospíme se, koukneme na film, sníme jídlo a jsme tam,“ snažila jsem se držet pozitivní náladu.

Jenže jsem se spletla. Přes uličku seděla rodina s miminkem, které dost plakalo. Ale to nám nevadilo. To patří k životu. Obzvlášť když jsem viděla, že rodiče dělají vše pro to, aby miminko usnulo. Ale co jsem nerozdýchala, tak to byla neohleduplnost lidí sedících před námi. Jen co pilot dokončil stoupání, okamžitě si sklopili sedadla do maximální polohy. A to pro nás znamenalo jediné. Měli jsme sedadlo dvacet centimetrů před obličejem.

Emílie (55): Dovolená po rozchodu s manželem mi změnila život. V náručí fešného cizince jsem pochopila, co chci

Nekonečná cesta letadlem mě znechutila

„Takže to je teda dobré. Nemůžu sledovat film, jak je ta sedačka blízko, bolí mě z toho oči,“ zlobil se David. A měl pravdu. Ani já jsem si nemohla čas krátit hraním her na obrazovce. Zkoušeli jsme se s pasažéry domluvit, ale nebyli ochotní si sedadlo dát do normální polohy. Když jsem se dívala kolem sebe, byli jsme jediní, kdo měl tento problém. Ze zoufalství jsem požádala letušku, aby problém vyřešila, ale odpor pasažérů byl tak silný, že ani letušce se nepodařilo je přesvědčit, aby si sedadlo nepolohovali.

Když se podávalo jídlo, letuška jim nakázala, aby sedadla narovnali. Neochotně její požadavek splnili. Ale co nás naštvalo nejvíc, že jsme ani nedojedli, a pasažéři si sedadlo opět sklopili. Ani se nepodívali, zda my ještě jíme nebo zda nám třeba nerozlijí nápoj. Na poslední chvíli manžel chytil otevřenou plechovku piva. Tato sobeckost lidí mi leze neskutečně na nervy. Cesta na mou vysněnou dovolenou byla jako z hororu, ale jinak jsme s manželem zažili deset neopakovatelných dní. Druhé líbánky...

Kamil (39): Švagrovou jsem nikdy neměl rád. Až na společné dovolené se ale naplno ukázalo, co je to za člověka

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].