Milada (61): Víkend s vnukem skončil šokem. Stačil jeden telefonát a můj byt byl vzhůru nohama

Vážně by mě nikdy nenapadlo, že je možné dostat v dnešní době svrab. A ke všemu malé dítě. Mému vnukovi jsou necelé čtyři roky a ještě nechodí ani do školky. A přesto se to stalo.

Karel (72): Můj klidný důchod je v troskách. Snacha si z nás udělala bezplatnou školku

Víkendové hlídání vnuka jsem si užila

O víkendu jsem hlídala vnuka. Pro Kamila jsem si dojela autem v pátek večer. Manžel zatím pro nás uvařil rajskou omáčku, kterou Kamil přímo zbožňuje. A pak už jsme si jen hráli, dívali se na pohádky, chodili na procházky, četli knížky a malovali. Prostě dva dny plné pohody, smíchu a radosti. Máme s vnukem tradici. Spíme spolu v manželské posteli. „A děda bude zase spát na pohovce, jo? Babičko, budeme spát spolu, jo? Chytnu tě za ruku,“ mrknul na mě Kamil.

Je to malý kluk a jak to už se ženskýma umí. Ten jeho šibalský pohled zbožňuji. Mrkne na mě, usměje se a je to. Hraji s ním tuto hru. Vždy dělám, že nevím, zda je dobré dědu odsunout na pohovku. Kamil je napnutý... a potom, když řeknu, že spolu spát budeme, začne radostí skákat a letí to oznámit dědečkovi. Ten hraje divadlo taky. Chvíli vyje jako vlk a dělá komedii, že je chudák, že bude spát na pohovce. A pak se usměje a řekne, že se bude dívat dlouho na televizi a babička o tom nebude vědět.

Bára (64): Podle snachy bych měla být neustále k dispozici a hlídat vnoučata. Od nového roku jsem se rozhodla nastavit svá pravidla

Hezké chvíle s vnukem se mi líbí

Kamila vždy vykoupu, obléknu mu jeho oblíbené pyžamo s traktorem a jdeme si lehnout. Chvíli se díváme na pohádku, pak mu přečtu pohádku a jdeme spát. Chytneme se za ruce, přitulíme se k sobě a zavřeme oči. Po dlouhé době se Kamil v noci ani nepomočil. Byla jsem ráda, že nemusím prát povlečení a prostěradlo. V neděli odpoledne jsem vnuka odvezla snaše a s Kamilem jsme se domluvili, že se brzy zase uvidíme. Zamávali jsme si a já odjela domů.

Vyluxovala jsem, uklidila hračky a natáhla se k televizi. Ač mě tyto víkendy baví, jsem z nich unavená. Intenzivně se pokaždé vnukovi věnujeme a už máme svoje roky. Pár hodin u televize je nutný odpočinek před pracovním týdnem. Jenže v úterý jsem měla nemilý hovor. V poledne mi volala snacha. Už podle prvního slova jsem věděla, že je něco špatně. „Ahoj mamko, průšvih. Kamil se včera dost drbal a měl na rukách takovou divnou vyrážku. Zašla jsem s ním k doktorovi a je to svrab. Dostali jsme mastičku. Mám s ní mazat Kamila a máme se s ní dva dny mazat já i velký Kamil,“ plakala snacha.

Alena (66): Nemám ráda návštěvy svého syna s rodinou. Pokaždé čekají plný servis a nic mi za to nedávají

Místo klidu peru jako o závod

„Jo, a mamko, musím prý vyvařit vše, s čím přišel Kamil do styku. A věci, co nejdou vyprat, musím otřít dezinfekcí. Asi se zblázním. To je celá domácnost. Tak ti to volám, protože byl Kamil o víkendu u vás, a tak by bylo asi dobrý, kdybys vyprala povlečení, deky a vše, co jste měli oblečené. A radši otři i hračky, prosím,“ zaúkolovala mě snacha. Po příchodu z práce jsem novinku oznámila manželovi a společně jsme zavolali synovi. Ten nám sdělil, že vůbec netuší, kde to mohl Kamil chytnout. Chodí s ním do herny, na hřiště, samozřejmě je v kontaktu i s cizími dětmi.

Syn nám sdělil, že si vzal dva dny dovolené a jsou natření celá rodina mastičkou. On ani snacha žádné příznaky nepociťují, takže věří, že Kamil má tuto kožní nemoc v začátku a nikoho nenakazil. Chtělo se mi brečet. Kvůli vnukovi i kvůli sobě. Několik dní se mi pračka prakticky nezastavila. Vyprala jsem vše. I oblečení, které jsem měla zavřené ve skříni. Umyla jsem dezinfekcí celý byt. A doufám, že jsme s manželem v pořádku.

Zora (66): Čím víc vnuk roste, tím víc se mi svírá srdce. Neskutečně mi někoho připomíná

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].