
Alena se už pomalu děsí toho, kdy se zase objeví její syn a s ním snacha a vnuk. Pokaždé ji to totiž vyčerpá nejen finančně, ale i psychicky...
Začínám toho mít dost. Zase přijela na návštěvu rodina mého syna a mně to úplně rozhodilo můj režim. A kromě toho mi vadí jejich neskutečné plýtvání.
Nečekaná návštěva
Měla jsem naplánováno, že půjdu na návštěvu ke kamarádce, když tu se na ulici objevilo auto mého syna. Nevěřila jsem svým očím. Byli tu nedávno, o Vánocích, a tak jsem přemýšlela, co zase chtějí. Já vím, vypadá to, že je nemám ráda, ale pro mě je to pokaždé očistec. Životní filozofie mojí snachy je totiž pro mě neakceptovatelná.
„Mami, ahoooj!“ volal na mě syn od okénka auta. „Řekli jsme si, že tě překvapíme!“ Na to jsem nebyla vůbec zvědavá, ale nasadila jsem falešný úsměv a pronesla medově: „Kde jste se tady vzali?“ „Ále, byli jsme pozvaní ke známým, ale onemocněla jim holka, takže jsme to otočili tvým směrem. Nevadí ti to?“ Vadilo, ale mlčela jsem.
Probíhalo to jako vždycky
A bylo to jako vždycky: rodinka, syn, snacha a jejich nevycválaný pětiletý syn, můj vnuk, se vyhrnuli u auta a první, co je zajímalo, bylo, co bude k obědu. „Nepočítala jsem s vámi,“ snažila jsem se z toho vyvléknout, ale marně. Syn prohlásil, že se něco určitě najde. Našlo se: bramborová polévka a kotlety z mrazáku. Byly jen dvě, měla jsem v úmyslu navařit si pro sebe na dva dny, ale vzdala jsem se masa a vnuka rodiče nějak odbyli.
Následně mi ještě zkontrolovali špajz a snacha prohlásila: „Neupekla bys nám koláč?“ Syn k tomu dodal: „Moje babička měla vždycky, když jsme tam přijeli, napečeno, pamatuješ?“
Zatnula jsem zuby, sbalila si věci na jógu a přes rameno ucedila: „Nic tu už nemám, dojděte si nakoupit.“ A s tím jsem od nich utekla.
Byla to zbytečná návštěva
Nejsem nevděčná, ráda je u sebe vidím, ale nebaví mě, že můj servis berou jako samozřejmost. Jsem přesvědčená, že je to především práce snachy, ale kdoví, syn je jí až patřičně ovlivněný. Vždyť jsem ho vychovávala skromně!
Jak jsem jim večer utekla – po fitku jsem ještě zašla na víno – ráno už jsem se jejich stylu života vyhnout nemohla. Začíná to tím, že vše, co já nabízím k snídani, jim není dost nóbl, ještě tak vajíčka a omeleta, to snesou. A když se sháněli po jahodách, namítla jsem, že je leden…
Vadí mi jejich plýtvání jídlem a taky vodou. Snacha se sprchuje půl hodiny, a když něco namítám, syn prohlásí: „Má to ráda.“
Tentokrát jsem už měla všeho dost a snažila se jich co nejrychleji zbavit. A je mi moc smutno z toho, že můj jediný syn mě nerespektuje, a je ve vleku své ženy. Návštěva, která nepotěší, je přece úplně zbytečná.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




