Ludmila (67): Moje role babičky se změnila v nevděčnou dřinu. Vnoučata zbožňují dědu, který si s nimi jen hraje

Když nám náš syn oznámil, že čeká s manželkou miminko a že budeme prarodiče, byli jsme s manželem Jaroslavem naprosto nadšení. Oba dva jsme se na vnoučátka nesmírně těšili a nemohli jsme se jejich příchodu dočkat.

Klára (27): Miluji ženatého souseda a čekám, až se rozhoupe a opustí svou ženu

Můj manžel se chtěl s vnoučaty jen radovat

Teď už je to několik let a já jsem hrdá babička rovnou tří vnoučat. Ačkoliv už mi spadly růžové brýle a vím, že role babičky není ani zdaleka tak lehká a pohádková, jak jsem si představovala, i tak si ji ale náležitě užívám.

Ze začátku si ji užíval i můj manžel, postupně ho ale malé děti omrzely. Miloval si s nimi hrát, brát je na procházky a dovádět s nimi, ale už se nehrnul do všech těch méně hezkých praktických věcí, co s malými dětmi přicházejí. Nechtělo se mu řešit výměnu plínek, pláč při rozbitém koleni nebo vaření pro mlsné dětské jazýčky.

Janina (42): Léta jsem bilancovala a plánovala. Minulý rok jsem se na to vykašlala a všechno se změnilo

Prý je odmítá vychovávat

„Na to už jsem starý… odchoval jsem si svoje děti, nebudu se starat o další. Já už jsem tu jenom na skotačení,“ vymlouval se vždy, když jsem mu řekla, že je ohledně našich vnoučat potřeba něco udělat. A tak to u nás fungovalo – já se starala o všechno praktické, vařila, odvážela děti na kroužky, řešila nemoci, křik a zlobení, a Jaroslav byl pro zábavu, pro veselí a pro radost. Nejprve mi tato role nevadila, postupně jsem si ale začala uvědomovat, jaké to má opravdu důsledky.

Nastaly Vánoce a s nimi i potřeba a povinnost nakoupit dětem dárky.

„Co kdybychom vyrazili dneska do obchodního centra a něco dětem nakoupili?“ navrhla jsem Jaroslavovi po obědě, když jsme společně seděli u televize.

„To se mi nechce, tam bude hrozně moc lidí a to nesnáším,“ povzdechl si otráveně, „a stejně ani nevím, co bychom jim měli koupit. Nemohla bys to zařídit ty? Jsi na tyhle věci lepší…“

Maruška (27): Vzala jsem přítele na Vánoce k mé rodině. Z pohodového dne se stal boj o přežití.

Dárky dětem jsem kupovala sama

A tak mi nezbylo nic jiného, než se vydat na nákup sama. Výběrem jsem strávila několik hodin, prohlížela jsem si desítky setů lega, panenky, plyšáky a hry a přemýšlela, co by se našim dětem nejvíce zamlouvalo. Když už jsem měla plný košík, vrátila jsem se domů a chtěla svůj nákup ukázat Jaroslavovi.

„Prosím tě, mě takové prkotiny stejně nezajímají,“ odbyl mě a raději se koukal na válečný dokument. Dárky jsem tedy všechny sama zabalila a připravila.

Pak nastal Štědrý den a my jeli za synem domů. Vnoučata nás přivítala s otevřenou náručí a úsměvem, nejvíce se ale samozřejmě těšila na to, až se společně usadíme u stromečku a rozbalí si dárky. A když se tak stalo, poprvé jsem si pořádně uvědomila, jak nás s manželem děti doopravdy vidí.

Božena (65): Letos na Vánoce budu zase sama. Tentokrát si je ale užiji a smutnit nebudu

Myslely, že všechno je jen od dědy

„Letadlo z lega! To se mi moc líbí,“ rozbalil náš nejstarší vnuk první dárek a automaticky se otočil na dědu, „dědo, jak jsi to věděl? Děkuju, to je skvělé.“

„Nějak jsem tušil, že by se ti mohlo letadlo líbit,“ usmál se šibalsky můj manžel. Pozvedla jsem obočí, viděl tu hračku prvně… ale nic jsem neřekla. Dál rozbalovala dárky Mája.

„Panenka na koni! Dědo, moc děkuju!“ vyjekla radostně a vrhla se Jaroslavovi kolem krku. Mě úplně ignorovala, jako bych byla vzduch. Ani u mého třetího vnoučete se nic nezměnilo. Byla jsem dost překvapená. Nejen že všichni tři už na Ježíška nevěří, ale automaticky si mysleli, že dárky jsou od dědy.

„Dědo, ty jsi tak skvělý… tuhle hru jsem moc chtěl,“ děkoval Tonda nadšeně a mně bylo skoro do pláče. Dobře jsem věděla, proč si děti myslí, že jsou dárky od dědy…

Klára (32): Tchyně zkritizovala před celou rodinou můj vánoční stromeček. Příště už ji na návštěvu nepozvu

On je v jejich očích svatoušek a já ta zlá

Však s ním prožívají všechnu radost, hrají si s ním a dovádí, zatímco já stojím u plotny a vařím jim oběd, aby nehladověly. Děda je bere na hřiště a houpe je na houpačce a já jim pak dezinfikuji z pádu sedřené koleno, u čehož brečí, křičí a skoro mě proklínají. Děda jim vypráví vtipné historky, až se za břicho popadají a já je musím usměrňovat, aby už šli spát, na což reagují otráveně a podrážděně. Z Vánoc jsem si tak odnesla, že můj manžel mi ukradl všechno štěstí, co mi vnoučata dávají. Uvalil na mě těžké břímě zodpovědnosti a roli zapšklé báby, zatímco sám působí jako dědeček snů. Očividně jsem v očích svých vnoučátek tak hrozná, že ani nestojím za prosté děkuji. Zatímco můj muž, který pro mě nehne ani prstem, slízne celou smetanu.

Justýna (17): Maminčiny nechutné návyky se mi nelíbí. Letos její vánoční cukroví rozhodně jíst nebudu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].