Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Maruška představila svého přítele rodičům, s pochvalou a radostí se bohužel nesetkala. O to víc jí překvapilo, když ji i partnera rodiče pozvali na Vánoce k nim domů.
S Péťou jsme se potkali na koncertu mé oblíbené kapely na konci léta. Byli jsme oba podobní blázni do rocku a festivalů, a tak jsme si okamžitě padli do oka. Nijak mě tedy nepřekvapilo, když jsme spolu po několika týdnech začali chodit.
Rodičům se moc nezamlouval
Péťa byl můj první přítel po delší době a byla jsem na to značně pyšná. Hned jsem ho představila všem svým kamarádům a známým, nejvíc jsem se ale těšila, až ho představím našim. Myslela jsem, že se jim bude zamlouvat – měl stejné zájmy jako já, měl vystudovanou zajímavou vysokou školu a měl dobře placenou práci – měl zkrátka všechny kvality dobrého partnera. I tak ale seznámení s rodiči neproběhlo vůbec dobře a dopadlo přesně naopak, než jsem si myslela.
Péťa byl totiž silný kuřák, a to bylo něco, co naši nemohli vystát. Kouřil sice jen elektronické cigarety a dým a pach nikoho nerušil, kouřil za to ale hodně intenzivně, a to se našim nelíbilo. Mojí mámu velmi odradil jeho odpor k cestování, sama totiž procestovala celý svět a nechápala, že můj přítel nestojí o to opustit republiku, a s mým tátou se také dvakrát nepohodli. Táta si ke mně představoval nějakého urostlého sportovce a Péťovo kulaté pivní bříško ho moc neoslnilo.
Naši nás pozvali na Štědrý den k nim domů
Já jsem se ale rozhodla, že se s jejich nespokojeností a kritikou nějak srovnám a nebudu se jí zabývat. S Péťou jsem koneckonců chodila já a ne oni a hlavní bylo jen to, jestli jsem já šťastná. I tak jsem si ale se svou rodinou nechtěla rozházet vztahy, rodiče jsem nadevše milovala, a tak mě mile překvapilo, když nás oba s Péťou pozvali na návštěvu k nim domů na Vánoce.
„S našima si Štědrý večer užiješ, uvidíš,“ popisovala jsem mu radostně všechny naše tradice, když jsem mu zprávu oznámila, „a až ochutnáš cukroví, co moje máma peče… to je jak pohádka. Nikdy jsem neměla lepší.“
„Tak to se moc těším, miluju sladké,“ usmál se na mě spokojeně, „ale hlavně jí řekni, ať do něj nedává ořechy, vlašské, lískové, mandle, pistácie… radši žádné. Jsem na ně velmi prudce alergický.“
A protože jsem opravdu stála o to, aby strávil Vánoce se mnou a mou rodinou, hned jsem mámě volala, ať za žádnou cenu nepřidává do cukroví oříšky.
Vřele nás přivítali se sladkým překvapením
Ráno na Štědrý den jsme tedy k našim přijeli. Celý dům byl krásně vyzdobený, stromeček přichystaný, jídlo navařené a v obýváku u gauče na nás čekalo na přivítanou luxusně vypadající cukroví. Máma s tátou nás až podezřele přátelsky přivítali, posadili nás na gauč a přinesli nám čaj.
„Všechno jsem to upekla speciálně pro vás, jen si dejte,“ pobízela nás moje maminka do laskominek, co si pro nás přichystala. „Maruška mi říkala, že nejradši máš úly, Péťo… tak jsem ti je tu speciálně upekla. Jen si dej.“
„To já rád,“ usmál se můj přítel a jako na povel se do cukroví pustil. Měla jsem radost, vše se vyvíjelo tak dobře… máma, očividně spokojená, že její cukroví chutná, na Péťu byla velmi milá a dokonce i můj táta se netvářil tak kysele, co obvykle… Myslela jsem, že to bude perfektní Štědrý den. A pak se všechno zvrtlo.
Mému příteli se najednou udělalo zle
Péťa najednou celý zrudl, nejprve v obličeji, poté i na rukách. Nejprve začal nervózně kuckat, po pár minutách se omluvil, že si musí odskočit. S rodiči jsem si vyměnila překvapený a trochu starostlivý pohled, nevypadal totiž vůbec dobře. Když se vrátil, svíral si břicho a hruď a divoce kašlal.
„Nemůžu dýchat,“ sípal a gestikuloval si ke krku, ze kterého si strhl motýlek a rozvázal si košili. Okamžitě jsem vyděšeně vstala a začala mu pomáhat, můj táta se ke mně přidal a máma vyděšeně spráskla ruce.
„Ale ne! Radši zavolám sanitku,“ vyjekla, když se Péťa svalil k zemi a obličej mu začal fialovět. Sanitka přijela jen tak tak, než přišel o vědomí, a celého fialového a dávicího si ho naložila. S pláčem na krajíčku jsem sledovala, jak si ho odváží a spolu s žlutým autem odjíždí i moje vize krásných Vánoc.
„Neboj se, bude v pořádku,“ objala mě kolem ramen máma, když za mnou přišla na příjezdovou cestu, „to je jen alergická reakce na ořechy v cukroví.“
V cukroví prý byly ořechy
Nechápavě jsem se na ni otočila a vyvlékla se z jejího objetí.
„Ořechů v cukroví? Mami, říkala jsem ti, že je prudce alergický,“ vyjela jsem na ni ostře, nevěříce slovům, co říká. Ona ale jen pokrčila rameny.
„Říkala jsem ti, že je Péťa hrozný, Maruško, a že máš navíc. Že se mně ani tatínkovi nelíbí a že se k sobě nehodíte… a když ses s ním nechtěla rozejít ty sama, rozhodla jsem se, že tomu malou otravou pomůžu. Teď už s tebou chtít být určitě nebude.“
„Ty jsi úplně šílená,“ koukala jsem na ni nevěřícně a začal ve mně vzrůstat vztek, „však jsi ho mohla klidně i zabít!“
„Hlavně, že spolu nebudete,“ pokrčila rameny a sjela mě pohledem, „moje skvělá dcera neskončí s takovým pobudou, jako je on. Ještě mi za mou starost jednoho dne poděkuješ.“
Máma se mi pokusila otrávit přítele
Nemohla jsem uvěřit svým uším. Moje máma se zcela naschvál pokusila otrávit mého přítele cukrovím s ořechy, aby se se mnou rozešel, protože se jí nezamlouvá. Znělo to naprosto absurdně, jako z nějakého filmu, ale z jejího hrdého pohledu jsem poznala, že je to pravda. Ačkoliv musel v nemocnici zůstat přes celé svátky, Péťa kvůli otravě kopačky nedal, i tak jsme se ale po pár měsících rozešli. O tom, že ho otrávila naschvál moje máma, jsem mu ale nikdy neřekla. Co kdyby ji nahlásil na policii? Jsem si jistá, že by šlo o nějaký trestný čin…
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
