Adéla (33): Mluvím o manželovi jen v superlativech. Kamarádky to nechápou a pomlouvají mě

Asi jsem trapná, ale o svém muži hovořím vždy jen krásně. A myslím to upřímně a vážně. Opravdu ho obdivuji. Opravdu si myslím, že mnoho podobně chytrých lidí neexistuje.

Vladimír (42): Cesta za vysněným potomkem byla dlouhá a náročná. Obdivuji svou ženu za její statečnost

Každý hledá v životě něco jiného

Jsem vdaná pět let a dva roky jsme s Gustavem spolu chodili. Za tu dobu jsem o Gustavovi neřekla jediné nehezké slovo. Prostě si o svém manželovi myslím jen samá superlativa. Hned po první schůzce mi bylo jasné, že jsem potkala výjimečného muže. Vzdělaného, úspěšného, který má přirozenou autoritu a svou osobnost bere s rezervou.

Já jsem středoškolačka a vím o sobě, že mě toho škola moc nenaučila. Mám velké mezery ve vzdělání a například o historii toho vím minimum. Pracuji jako obyčejná administrativní pracovnice a mou jedinou předností je vzhled. I nenalíčená vypadám dobře. Jsem tmavý typ, lehce se opaluji a mám sportovní postavu. Takže jsme si s Gustavem sedli.

Rita (45): Můj tchán byl nejdřív můj šéf a dala jsem kvůli němu výpověď. Nikdo netuší, že znám moc dobře jeho obě tváře

Kamarádky mě nechápou a pomlouvají mě

Z toho mi vychází jediné. Já jsem chtěla potkat někoho, ke komu budu vzhlížet, a Gustav chtěl ženu, která se mu bude líbit. Takže jsme si navzájem vyhověli ve svých prioritách. Moje kamarádky ze mě neustále páčí nějakou stížnost na manžela, ale já fakt nic nemám. Jsem doma na mateřské dovolené a tuto roli jsem přijala. Neočekávám, že mi manžel po příchodu z práce bude pomáhat. Neočekávám, že bude vykonávat domácí práce. Od toho jsem v domácnosti já a on je ten, kdo vydělá peníze.

Takže kdykoliv se sejdeme s kamarádkami, jejich téma je jasné. Každá nadává na svého manžela, každá ze sebe sype jednu frustraci za druhou. Ale já nic takového v sobě nemám. „Holky, ale já jsem fakt absolutně spokojená. Chci, aby Gustav rozvíjel své nadání a jsem ráda, když se vzdělává. Kdo jiný než on. Já rozhodně nejsem studijní typ,“ donekonečna vysvětluji.

Olina (44): Žila jsem v iluzi dokonalého manželství. Pravdu mi musela říct vlastní dcera

Pýcha, že jsem jeho manželkou

A dokonce se musím přiznat, že jsem na svého manžela pyšná. Když někdy pracuje z domova a já slyším, že vede obchodní jednání a plynule přechází z angličtiny do němčiny a klidně do francouzštiny, dmýchám se pýchou. Nerozumím, co říká, ale vím, že i obsahem je to odborná diskuse. A když spolu jdeme na jeho firemní večírek, hrdě stojím po jeho boku.

Užívám si trochu toho lesku, který dopadá i na mě. Gustav je v zaměstnání uznávaným odborníkem a podle toho, jak se k němu kolegové chovají, tak je i respektovaným šéfem. Jsem upřímně hrdá na svého manžela a nikdy bych naši rodinu neztrapnila tím, že bych si stěžovala u někoho, kdo v životě nic nedokázal. Například jako moje kamarádky v domácnosti.

Dara (49): Manžel už mě nepřitahuje. Nechci se ale smířit s tím, že jsem se naposledy milovala v 45 letech, a ještě to nestálo za nic

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].