Radka (35): Chtěla jsem nahradit sbírku po jeho bývalce. Místo vděku přišel krutý konec

S Františkem nás čekaly naše první společné Vánoce. Už jsme spolu nějaký ten pátek byli, vztah jsem považovala za velmi spokojený a stabilní a na společně strávené svátky jsem se tedy velice těšila.

Alena (25): Půjčila jsem mámě peníze. Netušila jsem, že jsou pro mého nezodpovědného mladšího bratra

Měl tajemnou sbírku hrnků

Byli jsme spolu sice jen půl roku, ale rozhodli jsme se sestěhovat do Františkova bytu. Byl renomovaným architektem a na svém bytě velmi lpěl, měl ho tedy krásně vybavený, plný vlastních kousků. V ložnici vyrobil nádhernou postel z drahého masivu, koupelně vévodilo neobvyklé zrcadlo. V chodbě navrhl zajímavá bublinová světla a v kuchyni zase linku ze zvláštního kamene.

Nejvýraznějším prvkem jeho bytu byla ale obrovská skříň v obýváku plná malých, skleněných poliček. Každá polička byla nasvícená jinou barvou a na každé stál hrníček. Každý hrníček vypadal úplně jinak – některé byly keramické, jiné skleněné, některé měly ucho, jiné specifickou glazuru, jeden byl jen z obyčejné vypálené hlíny, některé byly maličké a jiné velké…

Kdykoliv, když jsem se na zvláštní sbírku ptala, jen pokrčil rameny.

„Každý rád něco sbírá, ne?“ odbyl mě vždy stroze a odvedl téma jinam. Nijak jsem se tím nezabývala, přeci jen šlo o nějaké nádobí… nehledala jsem za sbírkou jiný smysl. Jednoho večera na začátku adventu jsem se ale konečně měla dozvědět, co opravdu hrnky skrývají.

Julie (28): Moc se mi líbil tajemný muž z kavárny. Než jsem stihla něco udělat, sbalila ho kamarádka

Zeptala jsem se, co chce k Vánocům

„Jak se blíží advent, nastává důležitá otázka,“ začala jsem jednoho večera, když jsme seděli na gauči a koukali se na film, „copak by sis ode mě přál k Vánocům? Co by ti udělalo radost?“

Usmál se nad mým zájmem, poté se zamyslel. Chvíli byl ticho a pak s trochu ustaraným pohledem ukázal na hrníčkovou zeď.

„Vidíš tu zeď, co se na ni pořád ptáš? Říkal jsem ti, že mám rád hrníčky… tak mi jeden můžeš koupit. To mi udělá radost.“

„Hrníček?“ ušklíbla jsem se pobaveně a přátelsky ho loupla do boku, „proč zrovna to? Je to takový obyčejný dárek… ráda do tebe zainvestuji a dám ti něco pořádného…“

„Pro mě jsou hrnky pořádné… sbírám je již mnoho let,“ začal opatrně a pohlédl mi do očí, „tuhle tradici začala moje bývalá partnerka skoro před deseti lety. Byl jsem s ní právě asi deset let a pokaždé mi ke všem narozeninám, svátkům, Vánocům a všemu jinému dala nějaký hrnek. Moc se mi tahle tradice líbila, že se mi hrnky hromadily, mohl jsem se koukat, jak se sbírka rozrůstá…“

Na chvíli se odmlčel, zatímco jsem na něj zaraženě hleděla.

„… a mrzelo mě, když tradice naším rozchodem přestala. Moc by mě potěšilo, kdybys v ní pokračovala. Kup mi hrníček.“

Marika (44): Můj otec ke mně utíká a leze mi to na nervy. Nechápu jeho směšné chování

Jeho přání mi přišlo divné

Bylo to zvláštní přání, které se mi moc nelíbilo. Zaprvé mě znepokojilo, že měl přede mnou tak vážný a dlouhý vztah, a zadruhé jsem nechtěla navazovat na nějakou tradici, co měl se svou ex… připadalo mi to divné. Dlouho jsem tedy nad tím, co mi řekl, přemýšlela a nakonec jsem se rozhodla, že bude lepší další hrníček nepořizovat. Místo toho jsem vymyslela něco lepšího.

O Štědrý večer jsme si dali večeři, převlékli se do pohodlného oblečení a u sklenky vína a talíře cukroví se usadili ke stromečku. Rozbalili jsme si pár dárků, jako je oblečení, nové nádobí a podobně, až se dostalo na ty osobnější. Se širokým úsměvem jsem mu podala malou čtvercovou krabičku.

„Že by můj hrníček?“ usmál se na mě laškovně a začal balíček nedočkavě rozbalovat.

„Něco lepšího,“ zavrtěla jsem hlavou a sledovala, jak prudce strhává papír dolů. Jakmile se dostal ke svému dárku, úsměv z tváře mu zmizel.

Karel (55): Místo klidu máme doma chaos. Synova přítelkyně s dětmi nás zneužívá

Chtěla jsem mu založit novou sbírku

„Porcelánová holubička?“ zašeptal udiveně a nechápavě se na mě podíval, „co to znamená? Já nesbírám porcelán.“

„A to byl právě účel,“ tleskla jsem a přisedla si k němu blíže, „přišlo mi divné pokračovat v nějaké tradici, co máš se svou bývalkou, a tak jsem se rozhodla založit tradici novou. Místo hrnečků teď budeš sbírat porcelán.“

Měla jsem pocit, že to je skvělý nápad a byla jsem na sebe patřičně pyšná. František bude moct dát pryč sbírku od své ex partnerky a vystavit si věci ode mě… bude to značit čerstvý začátek a pomůže se mu to odpoutat od starého vztahu. S povzbudivým úsměvem jsem na něj hleděla a myslela si, že bude mít radost a můj záměr pochopí…

On ale porcelánovou figurku sklesle odložil a smutně se na mě podíval.

„Nechci začínat sbírat něco jiného, Radko. Hrníčky jsou moje tradice, na kterou jsem zvyklý, kterou miluji… byla to jediná věc, co jsem od tebe chtěl. Proč to moje bývalá přítelkyně pochopila, a ty ne? Proč nemůžeš být víc jako ona?“

Vanda (36): Konečně jsem těhotná. Je mi ale zle a bojím se kritiky a odsouzení

Stále do ní byl zamilovaný

Byly to první a poslední Vánoce, co jsme spolu s Františkem prožili. Zpětně jsem uznala, že moje chování nebylo moc hezké a že jsem mu měla dát to, co si přeje, ale samozřejmě se ukázalo, že František stále miluje svou bývalou přítelkyni a já měla být pouze záplatou na jeho polámaném srdci. Svých hrníčků se nikdy nedokázal zbavit, skoro až nábožně je opečovával, ale mě nakonec opustil. Jestli se ke své ex vrátil, to nevím, ale jsem si jistá, že svou sbírku hrnků opečovává dodnes.

Tomáš (34): Kvůli zranění jsem skončil na vozíku. Moje přítelkyně mě kvůli tomu opustila

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].