Karel (55): Místo klidu máme doma chaos. Synova přítelkyně s dětmi nás zneužívá

Když se syn po škole vrátil domů, brali jsme to se ženou jako malý zázrak. Nabídli jsme mu podkrovní byt, který jsme před časem přestavěli, a on s radostí souhlasil. Měl jsem pocit, že se všechno vrací do starých kolejí a že nás možná čeká klidnější období.

Ludmila (48): Akční sousedka ovládla náš dům. Falšovala zápisy ze schůzí a nikdo si toho léta nevšiml

Už to nebyl domov

Jenomže pak si našel přítelkyni se dvěma malými dětmi. Nejdřív u nás jen přespávali o víkendech, pak zůstávali přes týden, a jednoho dne jsem zjistil, že jejich věci jsou ve všech skříních. Z manželky se během pár týdnů stalo něco mezi chůvou a kuchařkou a mně došlo, že naše představa o společném soužití byla hodně naivní.

Snažil jsem se nastavit hranice, ale pokaždé mě žena odbyla s tím, že máme být rádi, že je syn doma. Jenže domov už to nepřipomínalo ani trochu. Hračky se válely i v našem dolním bytě, v televizi pořád jeli jen dětské pořady a všichni čtyři – syn, přítelkyně i její děti – si k nám chodili, jako by jim patřil celý dům.

Když jsem jednou přišel z práce, našel jsem synovu přítelkyni na naší terase u stolu, kde měla rozložené pracovní věci. „Nahoře je hrozný řev a nepořádek, a já potřebovala klid na práci.“ Víc jsem tomu nevěnoval pozornost, protože jsem neměl sílu pouštět se do dalšího konfliktu.

Gita (56): Chtěla jsem synovi pomoct v těžké životní situaci. Skončila jsem jako neplacená služka a chůva

Prachsprostě nás využili

Pak jsem jednou večer šel spát dřív než obvykle. Vzbudil mě hluk z chodby, tak jsem se šel podívat, co se děje. Dveře do podkroví byly otevřené, a slyšel jsem tlumené hlasy. Nechtěl jsem odposlouchávat, ale zaslechl jsem dost.

Zjistil jsem, že celou dobu nešlo o to, být blíž rodině ani o společné bydlení. Synova přítelkyně se bavila se známou o tom, jak se jí konečně podařilo dostat do domu, kde může počítat jen s minimálními náklady, protože moje žena jí na všechno kývne. Dokonce se smála tomu, že my je považujeme za opravdový pár.

Když jsem na syna uhodil, odbyl mě. Toleroval to. Přizpůsobil se tomu, protože mu to vyhovovalo stejně jako jí. „Nemůžete být prostě rádi, že tady bydlím, a máte vnoučata?“ Ale my žádná vnoučata neměli. Dělali jsme sluhy cizím dětem.

Ten večer jsem si uvědomil, že to budu muset být já, kdo to konečně zařízne, protože manželka by se toho kvůli synovi nikdy neodvážila. Možná se naštve, odstěhuje a chvíli s námi nebude mluvit, ale nemůže nás využívat.

Taťána (47): Celý život abstinuju. Na dceřině svatbě jsem udělala výjimku a dopadlo to katastrofálně

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].