
Alenin manžel Vojta sice vydělával v Německu pěkné peníze, ale jejich vztah pomalu umíral a děti už tátu moc nepoznávaly. Vzdálenost nebyla jediná věc, která potrápila Alenino manželství.
Vzali jsme se z velké lásky a každou volnou chvíli jsme trávili spolu. Vojta za mnou po práci jezdil a zůstával do noci, já jsem utíkala z přednášek, abych mu na koleji uvařila něco dobrého.
Potřebovali jsme vlastní bydlení
Po svatbě jsme začali bydlet u mé maminky a mladší sestry v malém bytě, kde Vojta v části chodby vybudoval provizorní kuchyňský kout. Brzy se ukázalo, že čekáme miminko a budeme potřebovat víc místa.
I když jsme šetřili každou korunu a rodiče slíbili pomoc, na stavbu vlastního domu to stále nestačilo. Tehdy Vojta začal mluvit o odjezdu za prací do Německa, kam ho lákal kamarád z učňáku.
Po narození malé Elišky jsem se s tou představou začala pomalu smiřovat.
Samota mě trápila
Bylo jasné, že s ním jet nemůžu. Musela jsem dokončit školu, starat se o nemocnou maminku a chtěla jsem, aby dcera vyrůstala doma. Doufali jsme, že naše odloučení potrvá maximálně dva roky a Vojta slíbil, že bude volat a jezdit na všechny svátky.
Zpočátku jsem samotu nesla těžce, i když mi manžel pravidelně psal a posílal peníze. Až po letech jsem pochopila, jak sobecké bylo moje tehdejší stěžování si. Zatímco já měla dceru a přátele, Vojta byl v cizině úplně sám.
Narodil se mi syn
Během jedné z jeho vánočních návštěv jsme plánovali naše budoucí hnízdečko a ani jsme se nenadáli a Vojta musel zpět. Dva měsíce nato jsem zjistila, že jsem znovu těhotná.
Peníze díky výhodnému kurzu eura přibývaly a já se mohla soustředit na rodinu. Když se narodil Dominik, Vojta plakal do telefonu štěstím i smutkem, že nemůže být u nás. Bylo mi líto, že mě z porodnice místo manžela vyzvedávala jen sestra, ale vidina nového domu mě držela nad vodou.
Manžel nepřijel domů
Dva roky po jeho odjezdu jsme konečně měli dost peněz a mohli jsme se pustit do stavby domu. Byla jsem tak šťastná, že jsem si ani nevšimla, jak se Vojtův optimismus vytrácí. Volal čím dál méně a často víc mlčel než mluvil.
Když už přijel, Eliška mu jen s obtížemi říkala „tati“ a malý Dominik se před ním schovával jako před cizím člověkem.
Když jsme jsme se měli nastěhovat, Vojta mi oznámil, že nedostal volno a nepřijede. V hlavě mi hlodal příběh sousedky, které se manžel vrátil z ciziny jen proto, aby požádal o rozvod, protože si v zahraničí našel jinou ženu. Co když mě čeká stejný osud?
Vrátil se k rodině
Ze stěhování jsem vůbec neměla radost. Jakmile bylo po všem, koupila jsem si jízdenku a bez ohlášení odjela za Vojtou. Úplně oněměl, když mě uviděl. Během pár dní jsme si museli vysvětlit spoustu věcí.
Cítila jsem, že se v jeho životě opravdu někdo objevil a že se mu kvůli nižším výdělkům zpátky do Čech moc nechce. „Vojto, vrať se. Takhle už se dál žít nedá,“ řekla jsem mu tehdy rázně a použila všechny argumenty, abych ho přesvědčila. Nakonec mi slíbil, že jakmile v Německu uzavře své záležitosti, vrátí se domů.
Od těch událostí uplynul rok. Nikdy jsem se ho na tu druhou ženu neptala. Odpustila jsem mu, protože ho miluju a chápu, že se v cizině cítil opuštěný. Vím, že on mě miluje taky a že naše rodina za tu oběť stála. Teď už jsme konečně ve svém a spolu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




