Amálka (19): Valentýn byl můj nejoblíbenější svátek v roce. Pak ale přišel muž, který ho celý zničil

smutná
Zdroj: Freepik

Amálka od dětství snila o romantickém Valentýnu plném růží, jaký znala od svých rodičů. Do první společné oslavy s přítelem proto investovala své úspory i velké naděje. Místo prince na bílém koni ji však čekalo hořké zklamání... 

Alena Stárková
Alena Stárková 14. 02. 2026 15:00

Valentýn je mým nejoblíbenějším svátkem roku. Přijde mi krásné, že existuje den, který je zaměřený na oslavu lásky a partnerství.

Těšila jsem se na svého prince na bílém koni

Měla jsem to tak už od dětství. Vždycky jsem viděla zamilované reklamy, všude růžovou srdíčkovou výzdobu, plyšáky, šperky a jiné dárky a vždy jsem cítila zahřátí u srdce. Těšila jsem se, až budu starší, budu mít partnera a budeme společně Valentýna slavit. Šlo snad o můj největší sen. Zřejmě to bylo i tím, že moji rodiče do sebe byli vždy nesmírně zamilovaní a na každého Valentýna můj táta mamince koupil ohromnou kytici a velké balení čokolády.

Když mi bylo sedmnáct, našla jsem si svého prvního přítele. Dlouho jsem chtěla někoho mít a záviděla všem svým zadaným kamarádkám. Byla jsem tak nesmírně šťastná, když jsme se dali dohromady. Jmenoval se Dominik a byl o pět let starší než já. Seznámili jsme se na vysokoškolském plese mého bratra, který byl ve stejném ročníku jako on. Dominik byl moc hezký kluk, byl na mě také velmi hodný a jak byl starší, cítila jsem se s ním opravdu opečovávaná. Mohla jsem bydlet v jeho bytě, vozil mě autem… cítila jsem se zkrátka jako jeho princezna. To se ale mělo změnit.

Zdůrazňovala jsem, jak mi na Valentýnu záleží

Jak se blížil Valentýn a s tím i zhruba půlrok našeho chození, začalo se ve mně vzbuzovat obrovské očekávání a vzrušení. Jak jsem již říkala, byl to pro mě nesmírně důležitý den, a protože se ke mně Dominik vždy choval jako gentleman, myslela jsem si, že si pro mě připraví něco opravdu speciálního. Několikrát jsem před ním navíc naschvál zmínila, jak moc je pro mě tento den důležitý…

„Za dva týdny je čtrnáctého února… víš, co to je za den?“ zeptala jsem se ho třeba jednou, když mě vyzvedával z tréninku tancování.

„Máš narozeniny?“ zeptal se žertovně a já jen zavrtěla hlavou.

„Je přeci Valentýn, hlupáčku. Už se na něj hrozně těším! Je to pro mě snad nejdůležitější den v roce…“ začala jsem a po očku sledovala jeho reakci, „jak jsou všude růžové věci… plyšáci… ty miluju, víš… a květiny… no, dostat takové krásné růžičky, to je něco!“

Nakoupila jsem mu dárky a doufala, že mě taky něčím překvapí

Nic mi na to neodpověděl, a tak mi nezbylo než jen doufat, že už si v hlavě dělá virtuální seznam, co mi má koupit. Já sama jsem si pro něj také přichystala překvapení – koupila jsem nám roztomilá stejná pyžama, připravila mu košík s dobrotami a vyrobila barevné veselé přáníčko. Rozbila jsem také kasičku a z peněz z brigády mu koupila luxusní parfém, o kterém často mluvil, že se mu líbí. Přišlo mi to na místě, přeci jen on si pro mě pravděpodobně také připravil něco velkého…

Den před Valentýnem jsem mu volala, co budeme dělat. Předpokládala jsem, že nám vymyslel nějaký program, že pro mě má nějaké překvapení, když jsem se ho ale zeptala, co má v plánu, zněl překvapeně.

„Prostě… přijeď ke mně? Jako vždycky?“ zeptal se mě překvapeně. A tak jsem další den i se všemi svými dárky zamířila k němu domů. A čekalo mě obrovské zklamání.

Neměl pro mě vůbec nic

Dominik si pro mě nepřipravil vůbec nic. Neuvařil nám jídlo, a ani mě na žádné nevzal, neměl pro mě žádný dárek ani malou pozornost. Chyběla dokonce i kytka. Nenazdobil hezky svůj byt balónky, konfetami a našimi fotkami, jak jsem čekala.
Nepřipravil si nic speciálního. Prostě mi otevřel v teplákách a navrhl, že si pustíme film.

Mám pro tebe dárek,hlesla jsem zklamaně a dala mu vše, co jsem mu koupila. Sledovala jsem, jak se raduje z parfému a bylo mi do pláče.

„To je hezké… ale proč mi něco kupuješ?“ nechápal, když si vše prohlédl.

„Protože je Valentýn,“ vyjela jsem na něj, až se vylekal, „svátek lásky, kdy lidé oslavují svůj vztah tím, že pro sebe něco udělají. Tak jsem ti chtěla udělat radost… a popravdě jsem si myslela, že ty uděláš to samé. Že mi něco dáš nebo si pro mě něco připravíš.“

Prý Valentýn prostě neslaví

„Aha… já jsem ale Valentýn nikdy neslavil,“ pokrčil rameny nezaujatě, „přijde mi to jako ekonomicky vypočítaný svátek, co chce jen z lidí vyždímat peníze.“

„Ale pro mě je důležitý,“ odvětila jsem ublíženě, „a několikrát jsem ti to říkala, jak moc pro mě Valentýn znamená. A ty jsi mi nekoupil ani hloupou kytku.“

„Tak promiň, no,“ pokrčil rameny, jako by mu to bylo fuk, „můžeme ji zajet koupit teď do obchodu, jestli ji tak chceš.“

Zcela mi zkazil můj dětský sen

A toho dne se naprosto roztříštila moje představa o Valentýnu. Ze dne, na který jsem se od dětství těšila, se stalo moje největší zklamání. Cítila jsem se nějak okradená, zklamaná… nemilovaná. Můj dětský sen byl roztříštěn a mně z toho skoro fyzicky bolelo srdce. V tu chvíli jsem zcela zanevřela na to, že by mi někdo mohl vyznat lásku a že by pro někoho mohlo být důležité to, co mu říkám.

Trvalo mi dlouho, než jsem se z této myšlenky – a ze vztahu s Dominikem – zvládla vymanit. Až ve chvíli, když jsme se rozešli, mi došlo, že chyba nebyla v tom, že jsem měla zkreslené představy o Valentýnu, ale v tom, že Dominik pro mě prostě nic udělat nechtěl. A teď už vím, že budu chodit jen s muži, kteří, když jim řeknu, že je pro mě něco důležité, se tím budou řídit.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Související články

Další články