Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Bedřichova největší láska je jídlo - tedy ženy, které umí vařit. Když si našel přítelkyni Kačku, která je povoláním kuchařka, myslel si, že všechno už bude jen růžové. Až do momentu, kdy dostal nevyžádaný dárek...
Když jsem byl dítě, toužil jsem se stát kuchařem. Odjakživa jsem miloval jídlo. Rodiče mi říkali otesánek, protože jsem vždycky stál vedle maminky v kuchyni a ochutnával, co připravuje. Jezdil jsem také s tátou na nákup a pomáhal mu vybírat ty nejchutnější věci, které regály nabízely.
Líbily se mi ženy, co uměly vařit
Můj sen ale bohužel nevyšel a na nátlak rodičů jsem šel studovat nejprve gymnázium, a pak i vysokou školu. S obrovskou dávkou učení, která mi padla na ramena, se můj sen rozplynul a já jsem se nejen nestal kuchařem, ale ani se nikdy pořádně nenaučil vařit. Našim připadalo důležitější, abych uměl spočítat rovnice a postavit chemickou aparaturu než abych dokázal uvařit guláš nebo svíčkovou.
Když jsem pak byl starší a začal si hledat partnerku, největší dojem na mě dělaly ženy, které uměly vařit. Líbilo se mi, když mě pozvaly k sobě domů a připravily mi večeři, když mi pekly buchty, přinášely do práce oběd… nebylo pro mě nic víc vzrušujícího než slečna, která to uměla v kuchyni s vařečkami a noži.
Sabina (34): Manžel chodil každý den do posilovny. Vracel se unavený, ale nebylo to ze zvedání činek
Začal jsem chodit s kuchařkou
A pak jsem se seznámil s Kačkou. Pracovala jako kuchařka v luxusní restauraci a tak, jak uměla vařit ona, nikdo nevařil. Připravovala mi pochoutky, jaké jsem nikdy neměl, rozmazlovala mě skvělým jídlem a zařídila si tak, že jsem se do ní bezmezně zamiloval.
Začal jsem s Kačkou chodit a po pár měsících se ke mně přestěhovala. Každý den mě tak čekal skvělý oběd, někdy, když jsem byl obzvlášť hodný, tak i večeře… s neustálým přísunem jídla ale skákala i kila.
„Ty jsi se nám pořádně spravil,“ podotkla jednou Kačka, když jsme spolu stáli v koupelně.
„To se dělá samo, když tak dobře vaříš,“ odvětil jsem a láskyplně ji políbil do vlasů. „Což mi připomíná… co bude zítra k obědu?“
„Před chvílí jsme večeřeli, nemůžeš pořád jenom myslet na jídlo,“ zavrtěla hlavou a nespokojeně si mě prohlédla. „Kdy jsi naposledy myslel na to, že bys šel sportovat? Že bys se sebou něco dělal? Pár kilo navíc nevadí, ale přijde mi, že ty neznáš míru.“
K Vánocům mi nadělila sportovní náčiní
Nic jsem si z jejích slov nedělal a ani ve snu by mě nenapadlo, že bych měl něco dělat se sebou. Ignoroval jsem své rostoucí břicho, zvětšující se tváře a povislé paže, neshledával jsem problém v tom, že se při chůzi do schodů zadýchávám nebo že mi není většina oblečení.
Pak nastaly Vánoce a vše se ještě zhoršilo. Přišlo lahodné cukroví, co Kačka napekla, pak štědrovečerní večeře, chlebíčky, salát, kapr… byl jsem ve svém živlu. A to až do momentu, než mi Kačka podala dárky, co mi koupila.
„Běžecké boty?“ podivil jsem se, když jsem otevřel první dárek. „Hodinky na měření kalorií? Činky? Protein do pití? Permanentka do posilovny? Kačko, co má tohle znamenat?“
„Když s tím nebudeš nic dělat ty, tak já musím,“ podávala se na mě vyčítavě, „copak ty nevidíš, jak jsi přibral? Jsi jako koule! Musíš mít nahoře nejméně patnáct kilo… musíš se sebou začít něco dělat.“
Řekla, že už mi nebude vařit
„Ale já nechci, jsem spokojený,“ odsekl jsem. Kačka se rozzuřeně postavila na nohy a ukázala na mě prstem.
„Jestli nezačneš cvičit a něco se sebou neuděláš, už ti nikdy nic neuvařím,“ řekla ostře, sebrala své věci, odešla do vedlejší místnosti a prudce za sebou práskla dveřmi. Myslel jsem si, že žertuje, ale hned další den jsem se přesvědčil o opaku. Už na mě nečekal dobrý oběd a ani večeře.
Další den se situace opakovala a ten další taky. Kačka mi přestala vařit, vyklidila celou lednici tak, že tam zbyly jen nejzákladnější suroviny a odmítala mi připravit byť jen to nejzákladnější jídlo. Po pěti dnech hladovění jsem to již nevydržel a se skuhráním jí slíbil, že začnu cvičit.
Rozhodl jsem se se sebou něco dělat
Vánoce, kdy mi dala Kačka toto drastické ultimátum, mi změnily život. Opravdu jsem se sebou začal něco dělat, chodil jsem cvičit a začal běhat. Postupně jsem začínal zase získávat předešlou formu, ubíral jsem na kilech a začal jsem více připomínat muže než kouli. Kačka mi zase začala vařit, ale tentokrát střídmě a podívala se na mě vyčítavě.
„Copak abych do smyčky nadváhy zase nespadl. Trvalo mi půl roku, než jsem se vrátil na svou původní váhu a rozhodl jsem se, že už se nikdy nevyženu do takové obezity, kterou jsem zažil. I když to znamená, že musím omezit jídlo, které tak miluji.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
