Veronika (55): Můj manžel je jako otesánek. Každý rok kvůli němu peču šestnáct druhů cukroví a dvě vánočky

Vaření mi nevadí. Beru to jako relax. Ale čeho je moc, toho je příliš. A dvojnásob to platí v naší rodině v prosinci. Každý rok bojuji se stejným problémem. Už dvacet let.

Božena (44): Manžel vyžaduje teplou večeři, ale stejně nikdy není doma včas. Pak remcá, že jídlo už není čerstvé

Požadavky manžela neznají mez

„Veru, a udělej i vosí hnízda. Hodně. Víš, že to mám rád. A taky linecká kolečka s rybízovou marmeládou. A makronky. Hlavně, ať nejsou suché. Nešetři surovinami. Chci si pochutnat. Už se na to těším od léta,“ upozornil mě manžel Pavel na skutečnost, že se blíží moje nejnáročnější období v roce.

Prosinec. Můj manžel Pavel miluje jídlo. Sní všechno a nezná míru. Za poslední roky se změnil k nepoznání. Je z něho koule. Nedá si říct. Vše, co vidí, to sní. Chodí do lednice i těsně před spaním. Nacpe do sebe kus uzeného, pár nakládaných okurek a na závěr pošle do žaludku sladkou tečku. O půlnoci.

Hana (65): Snacha ničí vnoučatům zdraví. Je příliš líná, aby jim uvařila domácí jídlo

Nezdravý životní styl je smutný

Pavel posledních dvacet let miluje lednici víc než mě. Já mám pocit, že jsem jen profesionální kuchařka. Každý víkend musí být upečený koláč na velkém plechu. V pondělí není nic a já musím upéct koláč další. Pavlovi nestačí jedno pečené kuřecí stehno k obědu. Sní rovnou tři. A takto to je se vším.

V prosinci jsem už dvacet let smířená s tím, že nevylezu z kuchyně. Buď peču vánoční cukroví, kde dělám i šestnáct druhů. Nebo peču vánočku. A rovnou dva kusy. Nebo dělám jablečný závin z domácího listového těsta. Tyto tři sladkosti musí být neustále na stole. Jak to není, manžel je značně rozladěn.

Barbora (39): V kuchařce jsem našla vzkaz od babičky. Něco tak dojemného jsem nečekala

Prosinec je moje noční můra

Pavel si neumí ukrojit jablečný závin jako normální člověk. Pavel si do ruky vezme půl šišky závinu a sní ho na posezení. U televize. Ani si nevšimne, že sní šišku na pár kousnutí. Potom se vrhne na vánočku a na závěr si na talíř nabere několik kousků cukroví. Jsem ráda, že naše děti jsou samostatné.

Kdybych měla vařit ještě pro naše dva syny, to bych asi nezvládla. Takto jim odeberu každému krabičku cukroví a vánočku rozpůlím. Jsou spokojení a vystačí jim to na celý advent. Zato můj otesánek nemá nikdy dost. Pavel byl kdysi pěkný chlap. Nevím, co se stalo, ale je z něho koule. Spokojená koule. Milující, podporující, usměvavá a pohodlná. Jeho vesmírem jsem já a jídlo. Nestěžuji si, ale moje pozice je vyčerpávající. Po práci do kuchyně. A nikdy jinak.

Adam (47): Manželka už mi leze na nervy. Každý den mi cpe cukroví, které zbylo od Vánoc

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].