
Kamila miluje jídlo. Miluje ochutnávat různé pokrmy, objevovat různé chutě a hlavně má manžela, se kterým může svoji vášeň sdílet. Aby si udržela postavu, má zajetý způsob. Vždy v lednu začíná držet drastickou dietu.
S manželem Jirkou jsme sehraná dvojka. Jsme spolu čtyři roky a stálo za to si počkat. Plánujeme rodinu, milujeme stejné věci, ani jednou jsme se zatím nepohádali a hlavně se umíme spolu pořádně nacpat dobrým jídlem.
Jsme s manželem sehraná dvojka
Jirka je dvoumetrový chlap a má robustní postavu. Přesně tento typ mužů se mi moc líbí. Musí být velcí, mít větší bříško a chlupaté ruce. Dlouho jsem nemohla svůj ideál potkat, ale pak se na mě usmálo štěstí a mám ho. Když mi bylo dvacet devět let, potkala jsem Jirku na festivalu exotického jídla.
Dali jsme se do řeči a pak spolu obcházeli stánky a cpali do sebe různé pokrmy. Tam jsem Jirku asi okouzlila. Předpokládám, že žádná žena nedokázala sníst tolik jídla jako já. Nejsem líná se pořádně najíst. To je moje motto a stojím si za tím. Přesně po půl roce vztahu mě Jirka požádal o ruku. Dost netradičně.
Jídlo je naše společná vášeň
„Kamilko, vezmeš si mě za muže? Uspořádáme největší gastro orgie pro naše kamarády a rodinu?“ dojal mě Jirka. A tak si spolu kráčíme světem, věčně s mastnými prsty od nějaké dobroty a vedle sebe spokojeně kyneme. Jenže má to háček. Zatímco Jirka vypadá s každým kilem navíc líp, o mně se to říct nedá.
A tak mám svůj způsob, jak držím svoje kila na uzdě. Přes Vánoce se cpu jako o závod. Dopřávám si všeho kdykoliv. Klidně si dám o půlnoci talíř bramborového salátus řízkem. Nebo miluju naše televizní večery u jídla. Nanosíme si jídlo do postele a třeba celou noc sledujeme seriály.
Leden je můj rozhodující měsíc
O Silvestra si uděláme jednohubky, upečeme vepřové koleno v troubě, v cukrárně koupím zákusky a oslavíme s Jirkou příchod nového roku. Pro mě to už potřetí znamená jediné. Začátek drastické diety. Držím ji celý měsíc. Tato dieta mi zajistí, že zhubnu deset kilo, která během roku opět naberu.
Celý leden jím jenom zeleninu a piju masové vývary. Občas mi je špatně z hladu, ale vím, že není jiné cesty. Musím zamezit tomu, abych měla metrák. A tak každý leden držím dietu a pak pomalu najíždím na starý způsob života. Moje obžerství graduje o Vánocích a končí o Silvestru. Holt takto to vypadá, když je pro někoho jídlo smyslem života. Ale ještě jsem neztratila poslední zbytky soudnosti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




