Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Klára si svůj život bez partnera užívala, ale její příbuzní pro to neměli pochopení. Neustále jí předhazovali, že je na ocet a měla by si konečně někoho najít. Jako by status ženy závisel jen na tom, zda je zadaná.
V den svých šestatřicátých narozenin jsem se rozhodla pro netradiční oslavu. Ignorovala jsem zvonící telefon a vyrazila na osamělou procházku. Koupila jsem si velkou bagetu, protože jsem si řekla, že diety mohou počkat, a že si zasloužím malou radost. S každým soustem jsem cítila klid a spokojenost, i když jsem věděla, že moje rodina by to viděla úplně jinak.
Rodině vadilo, že jsem sama
Dotěrné a rádoby starostlivé dotazy, kdy se konečně usadím a najdu si toho pravého, jsem obvykle přecházela jen mávnutím ruky. Snažila jsem se nevnímat, že mé úspěchy v práci pro ně nic neznamenají. Bez partnera jsem v jejich očích byla jen stará panna, kterou je třeba litovat.
Zatvrdila jsem se a rozhodla se omezit veškerý kontakt s rodinou a všemi, kdo by mi znovu položil otázku, kdy si někoho najdu. Jako by na světě nebylo nic důležitějšího.
Přes ulici jsem si všimla útulné kavárny a napadlo mě, že si vezmu kávu s sebou, najdu si opuštěnou lavičku v parku a na chvíli se zcela odříznu od světa. Místo abych si ale vychutnávala klid, nedokázala jsem přestat přemýšlet, proč mi nikdo nerozumí.
Nečekané rozptýlení
Dítěte na kole jsem si všimla až v momentě, kdy přede mnou spadlo rovnou do kaluže a zablácená voda mi potřísnila kabát. V šoku jsem vyskočila a zbytek kávy si vylila na sebe.
„Adame, jsi v pořádku?“ ozval se mužský hlas. Otec, který zjevně nestíhal hlídat svého potomka, k nám rychle přiběhl.
Chlapec začal brečet. Tatínek ho rychle zkontroloval.
„No tak, chlapáku, nic se nestalo,“ utěšoval ho a objal ho.
„To bych netvrdila,“ pronesla jsem podrážděně a ukázala na velkou hnědou skvrnu od kávy, která se mi rozlévala po světlém kabátu.
Kluk přestal plakat a podíval se na mě s velkým zájmem.
„Vy jste se polila,“ konstatoval jeho táta.
Chtěla jsem mu odseknout, že je to jeho chyba, ale zarazila jsem se. Mohlo to dítě za to, že jsem měla den pod psa? Moje rozhodnutí slavit narozeniny sama s bagetou mi najednou připadalo hloupé.
„Narozeninovou kávou,“ dodala jsem a chtěla odejít.
„Tak všechno nejlepší,“ usmál se muž. „Promiňte nám to. Zaplatím vám čistírnu a zvu vás na novou kávu,“ nabídl.
Chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem souhlasila.
„Můžeme se tu potkat zítra? Zrovna u sebe nemám peníze,“ řekl trochu rozpačitě.
„Já taky ne,“ přidal se jeho syn.
Musela jsem se usmát. Ten den najednou nevypadal tak špatně.
Další setkání
Když odešli, byla jsem si jistá, že už je nikdy nepotkám. Do parku jsem druhý den šla spíše ze zvědavosti. Bezstarostný otec tam už čekal, tentokrát sám. Zjistila jsem, že se jmenuje Oliver. Společně jsme zašli do čistírny, ale na kávu jsme zapomněli, protože jsme se vrátili do parku a povídali si. Už dlouho jsem se necítila tak uvolněně.
„A kde je Adam? Nechtělo se mu ven?“ zeptala jsem se.
„Mladý pán je doma s maminkou. My spolu nežijeme. Nejsme rozvedení, ani jsme se nikdy nevzali,“ vysvětlil. „Vychováváme syna společně a jsme přátelé. Vždycky budou součástí mého života.“
Pochopila jsem to jako jemné varování, abych si jeho milé chování špatně nevyložila. Byl jenom přátelský.
„Já manžela nehledám,“ ujistila jsem ho.
„To je škoda, protože jste opravdu okouzlující,“ odpověděl s úsměvem.
Jeho flirtování bylo tak lehké a nenucené, že mi to bylo příjemné. Domluvili jsme se, že se za dva dny opět sejdeme v parku. Tentokrát dorazil i s Adamem, který se ukázal být skvělým parťákem. Povídal si se mnou tak zaníceně, že Oliver nakonec musel protestovat.
„Cítím se odstrčený, nemohla bys věnovat trochu pozornosti i mně?“
„Adamovi kamarádi jsou moji kamarádi,“ zasmála jsem se a plácla si s chlapcem.
Do parku chodili často a Oliver mi vždy zavolal, jestli se nepřidám. Vždy jsem všeho nechala a běžela za nimi. Říkala jsem si, že dobrých přátel člověk moc nemá a je třeba si je hýčkat.
Vymyslel plán, jak oklamat mou rodinu
Jednou jsem do parku dorazila se špatnou náladou.
„Vypadáš přesně jako ten den, co jsme se potkali a polila ses kávou. Co se děje?“ zeptal se Oliver.
„Přemýšlím o rodinné oslavě, které se bohužel nemůžu vyhnout. Všichni tam budou a každý mi bude dávat najevo, jaký jsem chudák. V mém věku bych už měla být vdaná, přece...“
„Snoubenec by jim nestačil?“ nadhodil zvědavě. „Kdyby bylo nejhůř, klidně to zahraju. Nebojím se jich, snad mě nesní.“
„Myslíš to vážně? To by byla docela povedená mystifikace.“
„No jasně. Aspoň ti dají pokoj.“
Proč ne? Představa, jak tím popletu své příbuzné, mě lákala. Souhlasila jsem a vzala Olivera s sebou na rodinnou sešlost.
Sehráli jsme to dokonale
Byla z toho menší senzace. Všichni příbuzní na nás hleděli a usmívali se. Tedy až na moji sestřenici Janu. Jakmile si všimla, že jsme se vytratili na zahradu, hned byla u nás.
„Mám vás!“ zavolala vesele. „Teď mi řekněte, kdy bude svatba. Není na co čekat, Kláro, mládnout nebudeš. Podívej se na mě, já měla dvě děti už před třicítkou.“
Podívala jsem se významně na Olivera a on na mě. Jana mluvila dál a dál, zatímco my jsme se na sebe jen dívali a snažili se ji nevnímat.
„Snad vás neruším?“ zeptala se dotčeně.
„Trochu ano,“ odpověděl Oliver a stále se mi díval do očí.
„Tak já vás nechám, vy hrdličky,“ pronesla Jana, ale z místa se ani nehnula.
V tu chvíli mě Oliver políbil a já zapomněla na celý svět.
„Vím, že nikoho nehledáš,“ zašeptal, když jsme se od sebe odtáhli.
„Kdo to říkal?“ zamumlala jsem.
„Myslel jsem, že ty, ale asi jsem se přeslechl,“ usmál se a políbil mě znovu.
Už nemusíme nic předstírat
Stále spolu chodíme do parku, Adam jezdí na kole a my si užíváme, že jsme spolu. Svatbu zatím neplánujeme – trochu z lenosti, trochu z principu. Oliver občas prohodí, že by do toho teď klidně šel, takže to jednou možná přijde.
Nespěcháme na to. Milujeme se, všichni tři, a to je nejdůležitější. Adam mě přijal za svou a já to považuji za velkou poctu. Toho malého rošťáka zbožňuju a on to dobře ví, takže si se mnou dělá, co chce. Poslední dobou mi začíná trochu lézt na nervy, protože se začíná podobat Janě.
Rozdíl je v tom, že on po nás nechce svatbu, ale sourozence. Přeje si brášku, nejlépe staršího, aby si s ním mohl hrát. Oliver s ním ze srandy smlouvá o sestřičce a já si pomalu zvykám na myšlenku, že se naše malá rodina rozroste. A možná se pak i vezmeme.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Xindl X se pochlubil dvanáctiletou dcerou Alicí: Chodíme spolu na koncerty a manželka se synem za sportem
Xindl X se pochlubil dvanáctiletou dcerou Alicí: Chodíme spolu na koncerty a manželka se synem za sportem
Související články
