Pamětník Alois Kubiš: Během heydrichiády ho v jeho 10 letech zatkli a při výslechu mu ukázali hlavu jeho příbuzného Jana Kubiše

Jak už napovídá příjmení Aloise Kubiše, pojil ho skutečný příbuzenský vztah s Janem Kubišem, který provedl atentát na Heydricha. Byli vzdálení příbuzní, obě rodiny se navštěvovaly jen sporadicky a Alois viděl Jana Kubiše poprvé až mrtvého. Když ho pak i s rodiči zatkli, nevěděli vůbec, o co jde. Že byl Jan zapojený do operace Anthropoid, se dozvěděli až na gestapu.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie Chalupová přežila těžké roky v komunistickém vězení: Musela pít vodu ze záchoda, k jídlu bylo 20 deka chleba denně

Mladý vězeň Alois Kubiš: Zatčen v deseti letech

Po atentátu na Heydricha byla nejprve zatčena nejbližší rodina Jana Kubiše, pak přišli na řadu i vzdálenější příbuzní. Pro Aloise Kubiše si přišli četníci 6. srpna 1942. To byl zrovna u svých prarodičů ve Vémyslicích. Převezli ho na třebíčskou radnici, odkud putoval, spolu s dalšími členy rodiny, do věznice v Jihlavě. Bylo mu teprve deset let.

Mohlo by Vás zajímat:

Vzpomínky Julie Hruškové: Agresivní estébák s přezdívkou Gorila ji bitím připravil o očekávaného syna, další děti už neměla

Násilné odtržení od rodiny a pokusy na dětech

V jihlavské věznici násilím odtrhli děti od matek. Následoval přesun do Petschova paláce, kde měl Alois, spolu s dalšími, přiznat, zda znají atentátníky na Heydricha. Neukázali jim však fotky, ale jejich uřezané hlavy ve skleněných dózách. Po tomto hrůzném zážitku skončil Alois na tři dny v Terezíně, kde byl svědkem toho, jak na doslova polomrtvé vězně posílaly dcery velitele Heinricha Jöckela cvičené psy.

Poté se vrátil do Prahy, kde ho umístili v Masarykově ústavu. Tam všechny děti roztřídili podle vlasů a očí do různých skupin, s nimiž prováděli pokusy, týkající se očkování. Jelikož on sám byl blonďák s modrýma očima, dostalo se mu speciálního zacházení. I tak na tyto pokusy nikdy nezapomněl.

Mohlo by Vás zajímat:

Hildegarda Sedlářová přežila zvěrstva nacistů i Sovětů: Kvůli dobrému skutku se bála každého zabouchání na dveře

Domov se stal cizím místem

Po půlroce se celá rodina znovu shledala. Byli propuštěni na svobodu. Doma je ale nic dobrého nečekalo. Vše bylo vyrabované, zůstaly jen holé zdi. Místní raději přecházeli na druhou stranu. Bylo přeci divné, že je pustili tak rychle... Nepodepsali spolupráci? Skončili tak v malém domě otce maminky. Děti spaly na židlích, dospělí na zemi. Po čase ale otec sehnal slušný podnájem, v němž také rodina zažila osvobození sovětskou armádou.

Po válce se přestěhovali do Moravské Třebové, kde Alois dokončil základní školu a vyučil se truhlářem. Poté pokračoval ve škole důstojnického dorostu v České Třebové. Skončil v Tankovém učilišti v Dědicích u Vyškova. Poté nastoupil do armády jako učitel tělesné přípravy. Do civilu odešel kvůli zranění nohy. Až do důchodu pak pracoval v dřevařském závodě. Zemřel v roce 2018.

Mohlo by Vás zajímat:

Lékař Paul Ort unikl spárům gestapa a později na radu otce emigroval: V Americe se stal úspěšným ortopedem