Vzpomínky Julie Hruškové: Agresivní estébák s přezdívkou Gorila ji bitím připravil o očekávaného syna, další děti už neměla

Julie Hrušková se narodila 18. května 1928 v Boskovštejně na Znojemsku. Měla bratra a dvě mladší sestry. Otec byl hajný, díky čemuž Julie znala okolní lesy jako své boty, což se jí v dospělosti velmi hodilo. Z rodinné školy zamířila se sestrou do Aše, kde se uchytily ve výrobně dámského prádla. Dokonce s jednou kolegyní šily i kalhotky pro Martu Gottwaldovou. Údajně byly tak široké, že se do nich vešly obě.

Mohlo by Vás zajímat:

Vzpomínky Jany Dubové: V Osvětimi stanula před samotným andělem smrti, její maminku poslal do plynové komory

Dva týdny ve vězení mezi prostitutkami

Na komunistický puč v roce 1948 si paní Julie moc nevzpomínala. Bylo jí tehdy osmnáct, takže ji nejvíce ze všeho zajímaly tancovačky. Poprvé narazila na překážky spojené s režimem, když se nepohodla s funkcionářem v práci. Z Aše se tak raději přestěhovala do Brna. Tam se chtěla věnovat malířství. Jeden profesor s ní dokonce zašel na úřad, zda by kvůli svému talentu nedostala stipendium. Když se ale úředníci dozvěděli, že není svazačka ani komunistka, dostala zamítavou odpověď. Navíc ji v tom nepodporovali ani rodiče. Malíři prý umírají chudí...

Její další kroky tak vedly do gumárenské továrny Matador. Dočasným domovem se jí stal nájem v domě mladých manželů, který sdílela ještě se svou kamarádkou. Dočasně to bylo kvůli tomu, že ženu brzy odvedla Státní bezpečnost, muž zase prchl za hranice. Obě dívky se tak musely ihned vystěhovat. Julie si ale postavila hlavu. S odchodem nespěchala a ještě si na noc přivedla pánskou návštěvu. Když se do domu vrátila Státní bezpečnost, vzali Julii s sebou. Po vyšetření na pohlavní choroby skončila na dva týdny ve vězení mezi prostitutkami, pak ji před Vánocemi pustili. Bez jakéhokoliv vysvětlení či omluvy.

Mohlo by Vás zajímat:

Vzpomínky Jany Vrátníkové: K emigraci do vysněné země jí pomohlo náhodné setkání a odkaz Jana Palacha

Emigrace a láska na první pohled

V únoru 1949 byl rovněž zatčen i Juliin kolega z fabriky, opravář Rudolf Honek. Obával se, že by se mohla situace opakovat, a zeptal se jí, zda by ho dokázala převést „přes čáru“, tedy hranici s Rakouskem, jež se nacházela u Vranova, což Julie, díky svému otci, moc dobře znala. Souhlasila. A dokonce se rozhodla, že také emigruje. Představovala si, že vstoupí do armády a bude bojovat proti komunistům. Imponovali jí zejména piloti.

Následující měsíc došlo k uskutečnění plánu. Julie rodičům nic neřekla, prostě se sbalila a odešla. Přes hranici se dostali lehce, v té době tam ještě nebyly dráty. Příslušníci rakouské finanční policie sice křičeli „Halt!“, ale nebyli ani ozbrojeni. Navíc, jak se později ukázalo, šlo o přátele jejího tatínka. S pomocí jednoho zaměstnance drah překonali ruskou okupační zónu a ve Vídni, kde čekal její strýc, pokračovali až na „americké území“. Po přihlášení na vojenské policii je čekaly výslechy a poté odjezd do uprchlického tábora Wegsheit, který se nacházel nedaleko Lince.

Tam se poznala s jedním českým studentem, který ji pozval do kavárny, kde čirou náhodou narazila na Franka Fernettiho, s nímž se dal onen student, jelikož uměl anglicky, do řeči. Celou válku byl u armády, nyní měl v Rakousku na starosti sklad potravin. Pocházel z Arizony, kořeny měl ale italské. Po pár schůzkách v tom byli oba po uši. Julii už nezajímal vstup do armády, jen se co nejrychleji naučit anglicky. On ji zase chtěl mít co nejblíže sebe, a tak jí pronajal pokoj. Jednou dokonce zapomněli úplně na čas, takže se Frank celý týden neobjevil v kasárnách. Byl z toho velký průšvih, který ale skončil poměrně dobře. Jelikož ho měl velitel v oblibě, poslal ho jen na dva týdny do Německa na „manévry“. Ještě před jeho odjezdem z Rakouska mu Julie řekla, že je těhotná. Slíbil jí, že si ji ihned po svém návratu vezme.

Osud tomu ale chtěl jinak. Když se vrátila do tábora, byla požádána jakýmsi mužem, jenž spolupracoval s Američany, aby přešla hranici ještě jednou a dostala se na Slovensko, kde měla zjistit, co se stalo s Jánem Berežným, informátorem, po němž se slehla zem. Úkol splnila, našla ho a potvrdila, že je v pořádku a že se taktéž chystá do Rakouska. Na zpáteční cestě, tentokrát přes Šumavu, ji, mimo jiné, doprovázel i jistý František Vošický, jenž pracoval jako kurýr. Před pohraniční kontrolou ji požádal, zda by mu nevzala jeden kufřík. Když chtěli, ať ho otevře, zjistili, že tam jsou plány a dokumenty jakési továrny. Jako špionku ji tak přesunuli k Rusům, což byla běžná praxe. Jak záhy zjistila, věděli o ní první a poslední. Zřejmě ji někdo udal. Když odmítla pracovat jako konfidentka, poslali ji zpět do Československa.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětnice Růžena Kamarádová: V komunistickém vězení žila po boku vražedkyň, neminula ji ani svěrací kazajka

Osudný výslech a tragickými následky

Nejdříve se paní Julie ocitla v Českých Budějovicích, pak putovala do Brna. Než však odjela z prvního výslechu, stihla si na papírek napsat jména vyšetřovatelů. Ten u ní ale v Brně našla estébačka, která ji kvůli kontrole svlékla donaha. Když lístek našla, vrazila jí facku. Během dalších výslechů byla zvolena metoda „hodný a zlý policajt“. Zlý se jmenoval Jaromír Horák alias Gorila. Chtěl jí dokázat, že se snažila založit špionážní síť. Když s ní konfrontovali údajného svědka, vše, co předtím vyšetřovatelům řekl, popřel. To Gorilu tak naštvalo, že Julii chytil za vlasy a začal s ní mlátit o stůl i zeď. Snažila se neupadnout, aby nepotratila. Na samotce ji nechali celé tři dny bez lékařské pomoci, přestože krvácela. Slitoval se nad ní až jeden starý bachař, který ji nechal zavézt do nemocnice. Po vyšetření se dozvěděla, že se dítě nedá již zachránit. Byl to syn. Nic dalšího si už nepamatovala. Omdlela.

Nakonec ji odsoudili ve skupinovém procesu u Státního soudu v Brně, dne 16. a 17. ledna 1950. Za vyzvědačství dostala patnáct let. Za tu dobu prošla celkem patnácti kriminály, zúčastnila se vzpoury a plánovala útěk. O deset let později se dostala ven na podmínku. Na svobodě se živila šitím, starala se o rodiče. Po večerech studovala umělecko-průmyslovou školu a po zbytek života zůstala sama. Její známí na konci devadesátých let zjistili, že Frank Fernetti zemřel v roce 1991. Julie Hrušková odešla 27. února 2017. Dožila se osmaosmdesáti let.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětník Bohumil Venclík: 101letý vlastenec přežil brutální výslech na gestapu i tvrdou ruku komunismu