Vzpomínky Jany Vrátníkové: K emigraci do vysněné země jí pomohlo náhodné setkání a odkaz Jana Palacha

Poprvé se setkali na autobusové zastávce ve Františkových lázních, kde Jitka pracovala v experimentální psychologické poradně. Se sympatickým mladíkem se dala do řeči jen díky tomu, že jí ujel autobus. Stihli si sice napsat své adresy, ale upřímně nevěřila tomu, že by se ještě někdy viděli.

Mohlo by Vás zajímat:

Kdo byl doopravdy Jan Palach: Kluk, který se pral, když někomu ubližovali, a muž, který ženy miloval

Láska díky odkazu Jana Palacha

Jitku zasáhla smrt Jana Palacha jinak než většinu lidí, co znala. Ti totiž reagovali na jeho upálení poznámkou, že byl Palach psychicky labilní. Bylo jim ho líto, nikdo z nich ale zároveň nepoukazoval na to, co chtěl svým činem dokázat, potažmo rozpoutat. A tak si své pocity začala sepisovat, byl to jediný způsob na to, jak to ze sebe dostat. Samozřejmě by ale bylo lepší mít možnost si s někým o tom popovídat. Vtom ji napadla jedna věc: že své poznámky pošle onomu mladíkovi, s nímž se setkala na autobusové zastávce.

Odpověď nečekala. Jaké pak muselo být její překvapení, když se mladík o dva týdny později objevil u ní v práci. Jak se ukázalo, byli na tom stejně. I on měl, ohledně Palachovy smrti, jiné mínění než ostatní v jeho okolí. A jen díky tomu, že si přečetl její dopis, porozuměl sám sobě. Jejich společná cesta životem právě započala.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan Palach: Mějte se hezky, a kdyby se se mnou něco stalo, vzpomínejte v dobrém, řekl kamarádům

Kanada jako nový domov

Pomalu a jistě začali oba uvažovat o emigraci. A protest, konaný při příležitost prvního výročí okupace sovětskými vojsky, je v tom jen utvrdil. Václavské náměstí bylo plné Lidových milicí a obrněných aut. Protestující bili hlava nehlava, všude samá krev a jeden anton střídal druhý. Bylo jim jasné, že zde nemohou zůstat.

Vysněným novým domovem se měla stát Kanada, o kterou se Jitka již delší dobu zajímala. Nebylo na co čekat, schylovalo se k uzavření hranic. Nejprve bylo potřeba mít nějaké peníze. Její budoucí muž prodal svoji garsonku, na úřadech tvrdil, že se stěhuje jinam. Pak museli získat tzv. pozvání, které bylo tehdy nutné, pokud jste chtěli cestovat za hranice - oběma se jim podařilo je získat. A pak přišel den D, 19. září 1969, nádraží v Chebu, odkud měli odjet do Norimberku.

Při pasové kontrole se Jitce rozklepala kolena a roztřásl hlas. V kabelce, v rozpárané podšívce, měla vložené dokumenty a diplomy přeložené do angličtiny. Když jí začal pohraničník prohrabávat všechny věci, trnula hrůzou, kdy je objeví. Pak by bylo vše jasné. Papíry z úkrytu naštěstí nevypadly, na stole mu tak přistála jen líčidla a další osobní věci. Konečně mohla odejít. Její snoubenec byl hotový téměř ihned. Dozvěděla se totiž, že tam dříve pracoval jako strojvedoucí a měl tak v Chebu plno známých.

Mohlo by Vás zajímat:

Čin Jana Palacha po srpnu 1968 komunisty vyděsil. Ani fáma o studeném ohni a zlých disidentech jej ale nezakryla

Jitka Vrátníková svého rozhodnutí nikdy nelitovala

Po devadesáti dnech strávených v utečeneckém táboře v Zimdorfu mohli konečně odletět do Kanady. Tentokrát již jako manželé Vrátníkovi. Po doplnění potřebného vzdělání nastoupila Jitka do firmy na těžbu a zpracování hliníku. Její muž se uchytil v rozvíjejícím se IT oboru.

Otce, který zemřel v roce 1977, už Jitka nikdy neviděla. Maminka ji ale v Kanadě navštívila hned několikrát. Svého rozhodnutí nikdy nelitovala. Emigrace ji v mnoha ohledech obohatila, včetně velkorysejšího pohledu na svět.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan Zajíc: Přesně před 50 lety spáchal sebevraždu po vzoru Jana Palacha. Co ho k tomu vedlo?