Facebook
Instagram
Jan Zajíc byl český student, jenž spáchal sebevraždu po vzoru Jana Palacha právě v den 21. výročí komunistického puče v únoru 1948 na Václavském náměstí v Praze. Upálil se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
25. února 1969 se v den výročí komunistického puče upálil na Václavském náměstí v Praze osmnáctiletý student šumperské průmyslové školy Jan Zajíc. Učinil tak na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Doufal, že svým činem vyburcuje veřejnost proti nastupující normalizaci.
Jan Zajíc se narodil ve Vítkově na Opavsku. Už během studia na střední škole ho ničila tamní atmosféra – téměř nulová svoboda a dril vychovatelů.
V době okupace se začal zajímat o politiku a dění ve společnosti. Po sebeupálení Jana Palacha se zúčastnil protestní hladovky a bez vědomí rodičů se vydal na jeho pohřeb. Mnozí věří, že právě tam se zrodilo rozhodnutí k upálení.
25. února 1969 se vypravil do Prahy. Zakoupil chemikálie a asi v půl druhé odpoledne se jimi v horní části Václavského náměstí polil a zapálil se.
StB zakázala, aby byl pohřben v Praze. Bála se dalších demonstrací, a tak byl o týden později pochován v rodném Vítkově.
Pro Zajícovu rodinu byly následky jeho činu velmi tíživé. Nejenže se z pochopitelných důvodů se smrtí syna a bratra nikdy nesmířila, ale jeho maminku, která zastávala místo učitelky, vyhodili. Bratra Jaroslava chtěli vyhodit ze školy a sestra, ačkoliv byla premiantkou, nedostala doporučení ke studiu na vysoké škole.
Jan Zajíc po sobě nechal dopis na rozloučenou, v němž mimo jiné stálo: „K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se vážně vzchopili a nedali sebou vláčet několika diktátory!“ Poslední věta zněla: „Pozdravujte kluky, řeku a les.“
