Facebook
Instagram
Porodnictví je po škodlivosti očkování velice diskutované a ožehavé téma. Budoucí maminky si přejí rodit doma, protože jsou podle nich porodnice špatně nastaveny a personál se k nim nevhodně chová. Nedodržuje se porodní plán a užívají se zbytečné medikace. Za hluboké totality byly porodnictví a přístup k budoucím maminkám úplně někde jinde. Nikdo s nikým nediskutoval, porody jely jak na běžícím pásu.
Dnešní možnosti
Dnešní svět je porodnictví a budoucím matkám mnohem více nakloněn, než tomu bylo tenkrát. Velkou výhodou je hlavně to, že si budoucí maminka může sama vybrat, v jaké porodnici chce rodit. Má možnost si nastudovat, co jí porodnice umožní a neumožní, může si ji jít nezávisle prohlédnout a na internetu si projet různé recenze. Většina porodnic se také snaží respektovat přání rodičky a když je to možné, drží se i porodního plánu. Manžel u porodu také může být. Někde za poplatek, jinde se neplatí nic. Když jde porod hladce a bez komplikací, není u něj ani přítomen doktor a dítě, když je plně zdravé, je hned po porodu s maminkou. Pokoje na oddělení šestinedělí jsou útulné a jejich součástí bývá i malá koupelna.
Žádná volba
Za socialismu však bylo vše jinak. Neexistovalo, aby si žena mohla vybrat porodnici, ve které chce rodit, a přítomnost manžela u porodu? To v žádném případě. Po příjezdu do porodnice se žena musela s manželem rozloučit. Ten byl odveden z nemocnice pryč s tím, ať si v tu a v tu dobu zavolá.
Šílené prostředí
Personál nemocnice byl většinou nepříjemný a porodnice spíše připomínaly továrny. Porodní plány byly v té době sci-fi a přípravna na porod byla nemocnicí smrdící, bílá, studená a vykachličkovaná místnost, kde budoucí matku sestra oholila v rozkroku a připojila ji na monitor, který sledoval tlukot srdce miminka. Lidově se tomu říkalo ,,hekárna“.
Hekárna
Do hekárny pravidelně chodil doktor, který kontroloval stav probíhajícího porodu. Příjemný ale většinou moc nebyl. Ostatně tak jako celý personál nemocnice. Připomínky a stížnosti nebyly na místě.
Porodní sál
Z hekárny vedla cesta na porodní sál. Neexistovalo, že by si žena mohla sama zvolit, v jaké poloze chce rodit. Po narození miminka bylo dítě unavené matce jen krátce ukázáno a okamžitě odneseno na vážení a měření.
Miminka za sklem
Ani po této proceduře nemohlo být se svou matkou. Bylo uloženo do velké místnosti, kde byla i spousta jiných dětí, a koukat se na něj rodiče mohli jen přes velké sklo. Matce se nosilo pouze na kojení a poté bylo opět odneseno.
Pokoje pro rodičky
Ani porodní pokoje nebyly žádný Hilton. Na pokoji mohlo být až sedm rodiček a návštěvy byly zakázány. Na telefon, který byl v té době jediným spojením s domovem, se musely čekat dlouhé fronty.
Neuvěřitelné praktiky kojení
Tehdejší sestry velice a přísně dbaly na techniku kojení, protože sunaru bylo v té době celkem málo. Když se dítě nechtělo přisát nebo na to skrz žloutenku ani nemělo sílu, neváhaly sestry zajít k dnes už neuvěřitelným praktikám. Tahání za jemňounké vlásky, štípání nebo plácnutí přes zadeček se používalo běžně. Když se nějaká maminka ozvala, byla označena za hysterickou.
Je dobře, že doba pokročila kupředu a budoucím matkám se snaží vyjít vstříc a že dnes existuje spousta možností, o kterých si rodičky tenkrát mohly nechat jen zdát.
NA TO, JAK TO PROBÍHALO V PORODNICÍCH PŘED TŘICETI LETY, SE PODÍVEJTE DO GALERIE:
