Pochodeň č.1: Málo známá fakta o oběti Jana Palacha

11. ledna 2019
archiv
archiv

„Lidi, probuďte se!“ Takové poselství v sobě nesl čin Jana Palacha, studenta historie a politické ekonomie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Snažil se vzbudit pozornost a protestovat proti okupaci všemi možnými prostředky: až jeho poslední čin v obyvatelích Československa onen doslovný „plamínek“ probudil. Tichý, přemýšlivý, sečtělý. Student, jehož jméno nebude nikdy zapomenuto.

Narodil se v Praze 11. srpna 1948, vyrůstal ve Všetatech u Mělníku. Jeho otec provozoval cukrářskou dílnu a matka se starala o domácnost. Po maturitě chtěl jít studovat historii na Filozofické fakultě v Praze, ale nebyl přijat pro velký počet uchazečů i přesto, že zkoušku složil dobře. Proto studoval dva roky na Vysoké škole ekonomické. V roce 1968, po jeho návratu ze zájezdu do Sovětského svazu, se dozvěděl, že byl schválen jeho přestup na Filozofickou fakultu. To se událo v srpnu: stejně jako počátek okupace Československa vojsky států Varšavské smlouvy.

Psal nápisy protestující proti okupaci, zúčastnil se několika pouličních demonstrací. Také se v listopadu zapojil do okupační stávky, ta ale skončila neúspěchem. Jan Palach o radikálním činu nejspíš přemýšlel delší dobu, a to za účelem vyburcování společnosti. Proto se rozhodl konat: napsal čtyři identické dopisy, které adresoval svému spolužákovi, studentskému vůdci FF a Svazu československých spisovatelů, ten čtvrtý nesl na místo akce.

Podepsal je jako „Pochodeň č. 1“ a uvedl, že je členem skupiny, která se rozhodla pro sebeupálení, aby probudila veřejnost z letargie. Požadoval zrušení cenzury a zákaz rozšiřování Zpráv, vycházejících jako tiskovina okupačních vojsk. Žádal stávku na podporu těchto požadavků: s varováním, že pokud se tak nestane, vzplane další pochodeň.

16. leden 1969: Jan Palach stojí v horní části Václavského náměstí u kašny. Odkládá kabát a poté se polévá benzinem. Během dalších pár vteřin se zapaluje a stává se živou kometou: září krátce, ale silně. Po chvilce padá na vozovku a je uhašen kabáty náhodných svědků.

Jan Palach byl převezen do nemocnice. Zdůrazňoval zdravotním sestrám, že není sebevrah, ale že se zapálil na protest. Vyšetřovatelé Veřejné bezpečnosti zabavují Palachovy osobní věci a prohledávají místo jeho činu.

Trval prý na tom, že skupina jeho následníků stále existuje, ačkoli neodpovídal na otázku, kdo jsou jejími členy. Zdravotní stav mladého studenta byl po celou dobu hospitalizace velmi kritický. Utrpěl popáleniny druhého a třetího stupně na téměř 85 % těla – a ačkoli takové případy bývají neslučitelné se životem, Palach dýchal. Žil. A zajímal se o ohlasy svého činu.

Jeho stav se ovšem prudce zhoršil. Zemřel 19. ledna 1969 v půl čtvrté odpoledne. Bylo mu dvacet let. Podle soudní pitvy byl bezprostřední příčinou smrti vznikající zápal plic v důsledku popálenin. Smutečního průvodu na jeho počest se zúčastnily desítky tisíc lidí.

Jeho odkaz je ovšem nesmrtelný. Pokud se o jeho osudu chcete dozvědět více, pusťte si v sobotu 12. 1. na ČT1 stejnojmenný film. Film o osudu studenta, který obětoval pro svobodu svůj vlastní život.