Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Když Klára potkala Davida, bylo jí jasné, že je to muž s velkým smyslem pro detail. Jeho preciznost ji ale okouzlila natolik, že si neuvědomovala, jak komplikované se soužití s ním může stát.
S Davidem jsem se seznámila na univerzitě. Už tehdy byl nesmírně svědomitý. Sedával v lavici přede mnou a jeho sešit byl plný dokonale uspořádaných poznámek, psaných drobným a úhledným písmem. Byl mistrem ve zapisování, a tak když jsem jednou kvůli nemoci chyběla, neváhala jsem ho požádat o zapůjčení. Právě díky tomu jsme se dali do řeči a brzy mezi námi přeskočila jiskra.
Přítel sestavil podrobný plán, podle něhož jsme fungovali
Po škole David nastoupil do projekční kanceláře, kde si jeho cit pro detail, odhodlání a efektivitu nemohli vynachválit. Jak velký perfekcionista a plánovač to je, jsem ale naplno pochopila až tehdy, když jsme spolu začali bydlet. Každá věc měla své přesně dané místo, a běda, pokud jsem něco odložila jinam. Zpočátku mi to nepřišlo divné. I já jsem si potrpěla na pořádek, a tak jsem se jeho systému rychle přizpůsobila. David byl ale v tomto ohledu extrémně důsledný. Naštěstí to nevyžadoval jen ode mě, a sám se s chutí chopil vysavače nebo mopu.
Postupem času šel ještě dál a sestavil podrobný denní i týdenní plán. Všechny naše úkoly sepsal do přehledné tabulky. Dívala jsem se na to s pobavením a snažila se to nekomentovat. Dobrá organizace je přece základ, a David v ní vynikal. Dokud nám to usnadňovalo život, neviděla jsem důvod si stěžovat.
Rozčílilo ho, že jsem narušila harmonogram
Uplynulo několik měsíců, a já už znala Davidův harmonogram dokonale. Všechno šlapalo jako hodinky. Problém ale nastal, když jsem se rozhodla udělat malou změnu. V neděli večer dávali v televizi novou show, kterou jsem chtěla vidět. Přišlo mi to jako skvělý nápad, protože v tu dobu jsem měla v plánu žehlení. Rozložila jsem tedy prkno, zapnula televizi a pustila se do práce. Asi po čtvrt hodině se mezi mnou a obrazovkou zjevil David.
„Při žehlení bys neměla koukat na televizi,“ pronesl vyčítavě. „Zbytečně tě to rozptyluje. Díváš se na pořad a nesoustředíš se na práci.“ Nevěřila jsem svým uším a jasně mu řekla, že to přece není soutěž, a že tu hromadu prádla tak jako tak vyžehlím. Na to mi odvětil: „Jde o efektivitu. Žehlíš pomaleji, takže skončíš později, a narušíš celý harmonogram. Navíc spotřebuješ víc energie.“ Musela jsem se rozesmát, což ho rozčílilo ještě víc.
Řekla jsem příteli, že žít podle tabulek mě nebaví
O pár měsíců později přišla na řadu dovolená, na kterou jsem se těšila, ale nakonec si ji vůbec neužila. David se na ni připravoval několik týdnů. Prostudoval všechny průvodce, vytvořil seznam památek a naplánoval každý den na minuty. Bylo přesně stanoveno, kdy budeme na pláži a kdy budeme objevovat okolí. Byla jsem z toho vyčerpaná, ale neměla jsem sílu se mu vzepřít.
Po návratu se Davidova posedlost plánováním ještě zhoršila. Každý den byl rozplánovaný do posledního detailu, a jakákoli odchylka nebo má snaha udělat něco spontánně ho rozladila. Došlo to tak daleko, že jsem si říkala, že si brzy budu muset brát stopky i na toaletu, abych náhodou nenarušila jeho plány.
Začínalo mě to dusit, a tak jsem Davidovi vážně řekla, že žít podle tabulek mě nebaví, a že pokud se zásadně nezmění, budu muset odejít. Byl v naprostém šoku. Pravděpodobně jsem mu tím zbourala všechny jeho dlouhodobé plány – kdy budeme mít svatbu, kam pojedeme na líbánky, kolik budeme mít dětí... Nedivila bych se, kdyby už měl vymyšlená i jejich jména a vybrané školy. Nakonec mi ale slíbil, že na sobě zapracuje. Dala jsem mu šanci, a teď jen čekám, jestli svůj slib dokáže dodržet...
Názor vztahové terapeutky
Příběh Kláry ukazuje, že partnerský vztah není jen o citech, ale také o osobnostní dynamice a proměně potřeb. Klára vstoupila do vztahu s partnerem, jehož důslednost a kontrola jí zpočátku poskytovaly pocit jistoty a stability. Její přizpůsobivý, až submisivní postoj v počátku vztahu lze vnímat jako snahu udržet klid a pocit bezpečí, vycházející z tehdejší potřeby přijetí a opory v partnerovi.
Postupem času však došlo ke změně jejích vnitřních potřeb. To, co dříve vnímala jako oporu, se pro ni stalo omezujícím. Konflikt tak nevyplývá ze selhání vztahu, ale z nerovnováhy mezi potřebou jistoty a potřebou svobody.
Davidovo chování lze vnímat jako projev vnitřní potřeby kontroly a předvídatelnosti, která mu pomáhá zvládat úzkost z chaosu a nejistoty. Nelze však jednoznačně říci, zda jde o obranný mechanismus, nebo o mocensky orientovaný rys osobnosti. Může jít i o naučený vzorec z dětství, kdy byla hodnota spojována s výkonem a přesností.
V terapii by bylo vhodné, aby Klára posílila sebeuvědomění a schopnost vymezit si hranice, zatímco David by měl pracovat na uvolnění kontroly a větší toleranci k nejistotě. Párová terapie by jim mohla pomoci znovu nastavit rovnováhu mezi strukturou a svobodou, a tím obnovit vzájemný respekt a blízkost.
Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
